ADHD

ADHD (zkratka anglického Attention-deficit/Hyperactivity disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi vrozené neurovývojové poruchy. Porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, nadále přetrvává impulzivita a porucha pozornosti.^[1]

Pro ADHD se v ČR dříve používaly označení:

• LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii
• HKP (hyperkinetická porucha), které MKN-11 odstranilo a definovalo jako ADHD^[2]
• ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity), které DSM-5 sloučilo do ADHD, které dále rozdělilo na podtypy

Aktuálně používané pojmenování ADHD vychází z popisu projevů této poruchy^[3], a dělí se dle MKN-11 a DSM-5 na 3 subtypy^[4]:

• ADHD-I (také ADHD-PI, anglicky Predominantly inattentive presentation) - Primárně nepozorný subtyp
• ADHD-H (také ADHD-HI, ADHD-PH, či ADHD-PHI, anglicky Predominantly hyperactive/impulsive presentation) - Primárně hyperaktivní/impulzivní subtyp
• ADHD-C (anglicky Combined presentation) - Kombinovaný subtyp

Porucha pozornosti neznamená neschopnost soustředění, ale narušenou schopnost svou pozornost ovládat. Jedinci s ADHD mohou být schopni koncentrace až nadlidským způsobem (tzv. hyperfokusace), pokud je téma dostatečně intenzivně zajímá, často je prakticky nemožné je od něho odtrhnout.^[5] Porucha pozornosti také nijak nesouvisí s inteligencí jedince, ačkoli v důsledku projevů syndromu bývají lidé s ADHD okolím považováni za méně inteligentní než ve skutečnosti jsou.^[6]

ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy.^[7] Existuje vícero léčebných postupů, některé s efektivní účinností vyšší, než léčby v kterékoliv jiné oblasti medicíny.^[8] Mezi odborníky se však vede debata, nakolik je ADHD v současnosti poddiagnostikováno nebo naopak naddiagnostikováno v souvislosti s předepisováním léků na ADHD^[9].