Antiproton (p) | |
---|---|
Obecné vlastnosti | |
Klasifikace | Hadrony Baryony Fermiony |
Složení | 2 antikvarky u, 1 antikvark d |
Antičástice | proton |
Fyzikální vlastnosti | |
Klidová hmotnost | 938,272 013 MeV/c2 1,672 621 637×10−27 kg |
Elektrický náboj | –1 e –1,602 176 487×10−19 C |
Spin | 1⁄2 |
Izospin | 1⁄2 |
Interakce | elektromagnetická síla, slabá interakce, silná interakce |
Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadajícím na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]