Dedikace

Beethovenova dedikace sonáty

Dedikace je věnování, připsání (čeho komu). Původ slova je z latinského výrazu dedicatio.[1][2] V Komenského slovníku dále stojí: „Dedicatio slulo u Římanů odevzdání veřejné budovy svému účelu“.[1] Ačkoli byly těmito veřejnými budovami převážně chrámy, zasvěcení církevních objektů světcům není dedikací, ale jedná se o Patrocinium. Dedikace panovníků a donátorů se týkaly univezit, nemocnic, divadel apod. Dedikována mohou být i umělecká díla, ale převážně se jedná o publikace. V dobách, kdy neexistovalo předplatné, bývaly jediným zdrojem příjmu autora dary mecenáše. Bez mecenášů by mnoho děl pravděpodobně nevzniklo. Dedikace v publikacích vyjadřuje úctu, náklonnost nebo poděkování mecenáši či organizaci, kteří podpořili vznik díla. V knihách bývá tento literární prvek umístěn na začátku či konci a jeho forma je podřízena dobovým konvencím.

  1. a b Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek III. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučeného, 1937. S. 225. 
  2. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995. 834 s. ISBN 80-200-0982-5, ISBN 978-80-200-0982-1. OCLC 612093138 S. 145. 

Developed by StudentB