Einar Gerhardsen

Einar Gerhardsen
Einar Gerhardsen (1945)
Rodné jméno	Einar Henry Olsen
Narození	10. května 1897 Asker
Úmrtí	19. září 1987 (ve věku 90 let) Oslo
Místo pohřbení	Západní hřbitov
Bydliště	Oslo
Povolání	politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1955) Literární cena Peera Gynta (1971) Medaile za civilní službu (1972)
Politická strana	Strana práce
Choť	Werna Gerhardsen (1932–1970)[1]
Děti	Truls Gerhardsen Rune Gerhardsen
Příbuzní	Rolf Gerhardsen (sourozenec)
Funkce	stranický sekretář (Strana práce; 1923–1926) mayor of Oslo (1940) předseda politické strany (Strana práce; 1945–1965) mayor of Oslo (1945) premiér Norska (1945–1951) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Einar Henry Gerhardsen (10. května 1897 – 19. září 1987) byl norský politik, klíčová postava norských politických dějin 20. století. Byl představitelem sociálnědemokratické Norské strany práce, v jejímž čele stál v letech 1945–1965. Celkem byl 17 let premiérem své země, což je norský rekord. Předsedou vlády byl ve třech obdobích 1945–1951, 1955–1963 a 1963–1965. Byl tvůrcem norské verze sociálního státu i konstruktérem poválečného rozkvětu norské ekonomiky. V Norsku je často nazýván Otec vlasti (Landsfaderen). V letech 1954–1955 byl předsedou norského parlamentu, Stortingu.

Původně byl silničním dělníkem. Roku 1940 se stal starostou Osla. Za nacistické okupace se účastnil odbojového hnutí, za což byl uvězněn v koncentračních táborech Grini a Sachsenhausen. Po válce učinil ze socialistické strany hegemona norské politiky, většinu v parlamentu držela nepřetržitě od roku 1945 do roku 1961. Jeho model sociálního státu spočíval v kombinaci volného trhu a silné státní kontroly v oblasti bankovnictví a některých sektorech průmyslu, což umožnilo minimalizovat nezaměstnanost. Typickým bylo rovněž silné progresivní zdanění, jež umožnilo velkorysý systém sociální pomoci, který odstranil chudobu. V zahraniční politice kladl důraz na spolupráci se Západem a patřil k zakládajícím členům NATO. Dokumenty z roku 1958 rovněž odhalily silnou norskou spolupráci s Izraelem, byla to právě Gerhardsenova vláda, která umožnila Izraeli rozvinout jeho jaderný program.