Back Spekulatiewe fiksie Afrikaans خيال تأملي Arabic Fantastika Azerbaijani Фантастыка Byelorussian Фантастика Bulgarian দূরকল্পসাহিত্য Bengali/Bangla Ficció especulativa Catalan Фантастика CE خەیاڵی بیرکردنەوەیی CKB Ffuglen ddamcaniaethol Welsh
Fantastika je souhrnné označení pro umělecká díla, která se vymykají jednoznačným snahám o realismus a mimezi (nápodobu reality, „aktuálního světa“) a dávají prostor imaginaci a spekulaci. Díla řadící se k fantastice vznikají v literatuře, filmu, videohrách, výtvarném umění a v dalších uměleckých směrech. V českém prostředí byla fantastika dlouho vnímána především jako vědecká fantastika (sci-fi), a to pod vlivem sovětské a polské literární vědy. Po rozvoji fantastické literatury v 80., a zejména 90. letech se termín fantastika užíval jako označení tří velkých žánrů – sci-fi (jako jsou romány Isaaca Asimova či Arthura C. Clarka), fantasy (jako je Tolkienův Pán Prstenů) a hororu (ve smyslu fantastického hororu, jako je velká část tvorby Stephena Kinga).[1]
Někdy se k fantastice v užším slova smyslu volně přičleňuje také „fantaskní tvorba“, zahrnující takřka jakékoliv příběhy s tajemstvím nebo fantazijní hry nepostavené primárně na racionalitě. Připojována naopak nejsou mytická a náboženská díla, přičemž z dnešního pohledu fantastické texty, které vznikly před osvícenským jednoznačným oddělením mimetického a fantastického, označují teoretikové jako „kořenové texty“.[2]
V prostředí anglosaské kritiky bylo naopak vnímáno jako zastřešující označení fantasy, které tak zahrnovalo jak fantasy v užším slova smyslu, tak sci-fi; v tomto smyslu byla fantastika a fantasy synonymní. V angličtině se lze rovněž v obdobném významu setkat se spojením spekulativní fikce (speculative fiction), někdy proniká také do českých textů. Celkově je jednoznačné vymezení fantastiky (proti realistické tvorbě) nejasné a mnohdy prakticky nemožné. Podobně neurčité jsou také hranice mezi jednotlivými podkategoriemi fantastiky, například hranice mezi žánry fantasy a sci-fi.[3]
Určitý vliv má v českém prostředí velmi úzké Todorovovo pojetí, který jako „fantastično“ (v návaznosti na francouzské „contes fantastiques“ v 19. století) vnímá jako pohyb na pomezí realistična a zázračna, kdy postavy i čtenář či divák váhají, ke kterému vysvětlení se přiklonit.[3]