Georg Wilhelm Friedrich Hegel | |
---|---|
Období | 19. - 20. století |
Předchůdce | Aristotle, Jakob Böhme, Spinoza, Rousseau |
Následovník | Marx, Feuerbach, Stirner, Jan Evangelista Purkyně, František Matouš Klácel, František Tomáš Bratranek, Karel Boleslav Štorch, Ignác Jan Hanuš, Augustin Smetana |
Oponenti | Søren Kierkegaard, Arthur Schopenhauer, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hegelianismus je filozofické myšlení 19. a 20. století, které vychází z učení německého filozofa G. W. F. Hegla. Za podstatu všech jevů přírody a společnosti považuje neosobní duchovní princip: absolutno, absolutní duch, absolutní idea, světový duch, světový rozum; duch prochází 3 stupni: logika, F přírody, F ducha[1]. Hegelianismus je mnohostranný fenomén charakterizovaný širokou škálou filozofických pozic. Její představitele lze v zásadě rozdělit na levicové (Young Hegelians) a pravicové stoupence Hegelovy filozofie.