Joaquim Alberto Chissano | |
---|---|
2. Prezident Mosambiku | |
Ve funkci: 6. listopad 1986 – 2. únor 2005 | |
Předchůdce | Samora Machel |
Nástupce | Armando Guebuza |
Stranická příslušnost | |
Členství | FRELIMO |
Narození | 22. října 1939 (85 let) Mosambik |
Choť | Marcelina Rafael Chissano |
Alma mater | Lisabonská univerzita |
Profese | politik |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | velkokříž Řádu prince Jindřicha (1984) Order of Eduardo Mondlane, 1st class (1985) velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (1990) velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče (1997) Chatham House Prize (2006) … více na Wikidatech |
Commons | Joaquim Chissano |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Joaquim Alberto Chissano (* 22. října 1939) je mosambický politik a druhý prezident Mosambiku v letech 1986 až 2005.
Narodil se ve vesnici Malehice v provincii Gaza. Jako první domorodec absolvoval lyceum v Lourenço Marques,[1] studium medicíny na Lisabonské univerzitě nedokončil a odešel do Tanzanie, kde se zapojil do aktivit hnutí FRELIMO. Po vyhlášení mosambické nezávislosti v roce 1975 zastával úřad ministra zahraničí a v roce 1986, kdy první prezident země Samora Machel zahynul při leteckém neštěstí, se stal jeho nástupcem. V roce 1992 uzavřel dohodu, která ukončila občanskou válku a nastolila pluralitní demokracii, v roce 1994 vyhrál první svobodné volby a roku 1995 vyjednal vstup Mosambiku do Commonwealthu. Podruhé byl zvolen v roce 1999, o třetí období se již neucházel[2] a prezidentskou kandidaturu za FRELIMO přenechal Armandovi Guebuzovi, který volby vyhrál a stal se jeho nástupcem.
V letech 2003–2004 vykonával funkci předsedy Africké unie. V roce 2007 ho Organizace spojených národů jmenovala zvláštním vyslancem pro uzavření příměří mezi ugandskou vládou a Boží armádou odporu. Obdržel také cenu nadace Mo Ibrahima za zásluhy o rozvoj demokracie v Africe.[3]
V roce 2014 adresoval africkým státníkům otevřený dopis, v němž je vyzval k respektování lidských menšin, včetně práv sexuálních menšin.[4]
Praktikuje meditace podle učení Maharišiho.[5]