Katakomby byly podzemní prostory antického římského původu, užívané ve starověku jako tajné chrámy a pohřební prostory.
Nejslavnější jsou katakomby křesťanské, ač je používala i jiná náboženství. Kromě křesťanů své mrtvé ukládali v podzemních chodbách také Féničané, Etruskové a Židé. V křesťanství tento způsob pohřbívání nahradil v antice běžnější kremaci, která byla nepřijatelná kvůli víře ve vzkříšení těla.
Katakomby se obvykle vysekávaly do skály, nejsnáze do tufu[zdroj?], běžné a snadno opracovatelné horniny, mohly mít i několik pater a dosahovaly hloubky až třiceti metrů. Pozdější katakomby byly konstruovány z cihelného zdiva. Ve shodě s římským právem musely být katakomby za hradbami města. Pohřbíváni i spalování mrtvol v obvodu města bylo zakázáno z důvodů náboženských i hygienických. Etymologicky slovo katakomby pochází z pozdně latinského catacumbus, jeho další původ je nejistý. Snad souvisí s řeckými výrazy κατά κυμβής či κατά κύμβας (za jeskyněmi).