Limerik

Limerik je hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a.

Jako forma je známý už od autorů antických (Aristofanés, Horatius, Macrobius) i středověkých (Tomáš Akvinský), v Anglii je doložen od století 17. (A Book of Madrigales, 1606, Barten Holyday's play Technogamia, 1618 anebo u Shakespearova Jaga) a od 18. století i v Irsku. Populárním se stal limerik doprovázený kresbou v Anglii v první polovině 19. století.

Tiskem vyšly první soubory limeriků v Anglii v dvacátých letech 19. století. Nejprve kniha Historie šestnácti podivuhodných starých žen (John Harris & Son, 1820) anonymního autora, bezprostředně po ní dvě knihy limeriků pravděpodobně Sharpových (Richard Scrafton Sharp, 1775–1852): Anekdotky a dobrodružství patnácti gentlemanů (Marshall, 1821), Anekdotky a dobrodružství patnácti mladých dam (E. Marshall, ca 1822). V těchto knihách každý limerik vždy fungoval společně s kresbou (verše jako komentáře ke kresbě či kresba coby ilustrace k básni).^[1]

Jimi byl inspirován autor více než dvou stovek ilustrovaných limeriků Edward Lear, který zejména svou Velkou knihou nesmyslů (A Book of Nonsense, Thomas McLean, 10. února 1846) tuto formu proslavil. Přestože ji nevymyslel ani nepojmenoval (pojem limerik sám nikdy nepoužil, a své limeriky nazýval "nonsense rhymes" anebo "nonsense pictures and rhymes"), na rozšíření obliby limeriků má Edward Lear stěžejní zásluhu.^[2]

Z Anglie se pak limerik rozšířil po celém světě, kdy jej psali a píší mj. Rudyard Kipling, Lewis Carroll, W. S. Gilbert, Isaac Asimov, H. G. Wells, Karel Kryl, Jiří Žáček, Anatol Bělkin, Julian Tuwim, Mark Freidkin, Miroslav Macek, Wendy Cope, Salman Rushdie, Zach Weiner...^[3]