Back حكم الجدارة Arabic Meritocracia AST Meritokratiya Azerbaijani Мэрытакратыя BE-X-OLD Меритокрация Bulgarian Meritocràcia Catalan مێریتۆکراسی CKB Meritocratiaeth Welsh Meritokrati Danish Meritokratie German
Meritokracie (z lat. meritus = zasloužilý (od slovesa mereor) nebo meritōrius = důležitý a řec. κράτος / kratos = vláda; vláda nadaných)[1] je forma vlády nebo jiné správy, ve které jsou odměny a funkce rozdávány dle schopností.[2] Meritokracie je tedy postavená na myšlence, že výkonové faktory (úsilí jednotlivce, jeho aktivita, schopnosti, výkonnost, píle a zájem) hrají důležitější roli než faktory dané (pohlaví, věk, národnost, rasová příslušnost a sociální původ).[3] To má být předpokladem odstranění sociální nerovnosti ve společnosti. Pojetí, které bere moderní společnost jako výkonovou, je blízké strukturálnímu funkcionalismu.[4]
Mnoho kritiků, jako například Michael Young, který také v roce 1958 pojem meritokracie ve své knize The Rise of the Meritocracy („Vzestup meritokracie“) zavedl, meritokracii pokládá za elitářskou a tvrdí, že v meritokracii budou tvořit vládnoucí třídu jen ti, kteří měli ty správné příležitosti.
Dokonalá meritokracie je utopie, určité její znaky lze však nalézt ve většině společností.[5]
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenépetruseknení určen žádný text - ↑ HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 453.
- ↑ ATANASOVÁ, Eva. Komparace finského a českého vzdělávacího systému na úrovni primárního a nižšího sekundárního vzdělávání z hlediska selektivity. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Milada Rabušicová. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéjandoureknení určen žádný text - ↑ BOUDON, Raymond. Sociologický slovník: [Orig.: Dictionnaire de sociologie ]. Překlad Vladimír Jochmann. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. ISBN 80-244-0735-3. S. 253.