Oineus

Oineus
Oineus, černofigurový lekythos, cca 500 před Kr.
Oineus, černofigurový lekythos, cca 500 před Kr.
ChoťAlthaia
Periboia (dcéra Hipponoa)
Partner(ka)Gorgé
DětiMeleagros
Perimédé
Klymenos
Gorgé
Thyreus
Toxeus
… více na Wikidatech
RodičePorthaón a Euryté
PříbuzníMelas, Agrios, Steropé a Leukópeus (sourozenci)
Polydora a Parthenopaios (vnoučata)
Funkcekalydonský král
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oineus (starořecky Οἰνεύς, latinsky Oeneus) byl podle řecké mytologie král města Kalydón (u dnešního Mesolongi) v jižní Aetolii-Akarnanii, na severním břehu u západního konce Korintského zálivu, syn a nástupce krále Porthaóna.[1][2] Říká se o něm, že jako první osázel hory v Aetolii vinnou révou. Byl ženatý s Althaiou a měl tři děti: Týdea, Deianeiru a Meleagra. Syn Tydeus je podle některých zdrojů připisován Oineově druhé manželce Periboii.

Více než svými činy proslul přes své potomky. S manželkou Althaiou, dcerou aitólskeko krále Thestia[3][4], zplodil dceru Déianeiru, která se později stala druhou manželkou hrdiny Hérakla[2], a syna Meleagra, organizátora lovu na kalydónského divočáka (podle jiných verzí i syny Toxea, Thyrea, Klymena a dcery Gorgé[4] a Perimédy[5]). S druhou manželkou Periboiou měl syna Týdea, který byl jedním z vůdců vojenské výpravy „sedmi proti Thébám“ a později se stal otcem hrdiny Dioméda.

Podle některých antických autorů Oinea ve vyšším věku sesadil z trůnu Agrios a uvěznil ho. Později ho osvobodil a pomstil vnuk Diomédes, který Agria a jeho syny zabil a Oinea opět dosadil na trůn.[6] Podle jiných Oineus odešel s Diomedem do Argu, kde se dožil vysokého věku. Když zemřel, pojmenovali po něm nově založené město Oinoiu.[7]

  1. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 4,35,1.
  2. a b ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 337 s. 66-048-80. (slovensky) 
  3. Hyginus, Fabulae 129.
  4. a b Apollodoros, Bibliotheca, 1,8,1.
  5. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 7,4,1.
  6. Antoninus Liberalis, Metamorphoses, 37.
  7. Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,25,2.

Developed by StudentB