Operace Bagration |
---|
konflikt: Východní fronta |
|
|
Trvání | 22. června 1944 – 29. srpna 1944 |
---|
Místo | Bělorusko, Pobaltí, Ukrajina, Polsko |
---|
Výsledek | drtivé sovětské vítězství |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
~ 1 700 000, z toho 800 tis. Bělorusko a Pobaltí, 900 tis. Ukrajina
| ~ 3 700 000, z toho 2,5 mil. Bělorusko a Pobaltí, 1,2 mil Ukrajina
|
|
Ztráty |
---|
~ 250 000 mrtvých, 158 480 zajatých[2] [3] (jiné zdroje udávají velmi rozdílná čísla, přičemž celkové ztráty se obvykle zmiňují v rozmezí 400 až 500 tisíc - mrtví, nezvěstní, zajatí, zranění)
| 178 000 mrtvých, 340 000-578 000 raněných (Bělorusko) 2957 tanků a samohybných děl, 2477 děl a minometů, 822 bojových letounů[4][5]
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Operace Bagration (rusky Oперация Багратио́н), součást sovětské letní ofenzívy 1944 byla jedna z největších bitev Velké vlastenecké války. Krycí název měl připomínat carského generála P. I. Bagrationa, který zahynul v bitvě u Borodina. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na Teheránské konferenci 30. listopadu 1943. Počet nasazených vojáků na obou stranách dosáhl rekordních počtů a Operace Bagration se tím stala největší operací vojenské historie.
Ofenzívu zahájil útok Leningradského a Karelského frontu na Finsko. Útok rychle splnil zadání – zatlačit Finy od jimi dosud ohrožovaného Leningradu až za Viipuri. Ještě důležitějším výsledkem bylo vystoupení Finska z Osy. Následovala vlastní Operace Bagration, následovaná koncem srpna útokem na Rumunsko, Jugoslávii a Maďarsko. V Rumunsku a Bulharsku v důsledku toho došlo k převratům a obě země přešly na stranu SSSR. Mimo jiné to znamenalo, že zbytky Osy přišly o ropná pole v Ploiesti.
Maršál Georgij Žukov vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali – v Bělorusku. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana zde byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v Pobaltí a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na Ukrajině.
- ↑ BAXTER, Ian. Operation Bagration: The Soviet Destruction of German Army Group Center, 1944. [s.l.]: Casemate, 2020-10-28. Dostupné online. ISBN 978-1-61200-924-7. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Михаил Поликарпов. Операция "Багратион". НВО (23.07.2004). Дата обращения: 20 ноября 2010. Архивировано 5 ноября 2019 года.
- ↑ http://nvo.ng.ru/history/2004-07-23/5_bagration.html
- ↑ Glantz, David M.; House, Jonathan (1995). When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler. Lawrence, Kansas: University Press of Kansas. ISBN 0-7006-0899-0.
- ↑ Операция "Багратион". nvo.ng.ru. Dostupné online [cit. 2017-09-09].