Osada (příp. kolonie) je menší sídlo venkovského typu, větší než samota.
Urbanista a architekt Miroslav Baše z Ústavu územního rozvoje definuje z urbanistického (geografického) hlediska termíny osada a kolonie společně jako synonyma. Osadu nebo kolonii definuje jako prostorově oddělenou nebo integrovanou součást obce, která není obvykle samosprávným útvarem. Osady vznikaly v souvislosti s řešením sociálních potřeb (např. bývalé nouzové kolonie), hospodářskou činností (hornictví, těžba dřeva) nebo s využitím volného času (chatová osada, zahrádková kolonie).[1] Osada je malá skupina domů.[2] Urbanisticky je pro osadu charakteristická pravoúhlá síť parcel obdobných rozměrů, mezi kterými jsou jen nezbytné místní komunikace. Osadám zpravidla chybí veřejný prostor.[1] Do kategorie venkovských sídel (a to osad či kolonií) tedy podle Bašeho geografie zařazuje i zástavbové celky, které nejsou určeny k trvalému bydlení (rekreační, zahrádkářské).
Další (původnější) významy slova postupně zastarávají. Ve středověku bylo synonymem vesnice,[3] občas se do současné doby termín „osada“ používá i pro menší vesnice, které nejsou sídlem obce. Ve starších textech bylo slovo osada používáno i jako zastřešující termín, pod nějž spadá sídelní útvar jakéhokoliv typu.
Pro sídelní útvary větší než samota nebo sedliště, ale menší než vesnice, tj. pro seskupení zhruba 4–15 usedlostí se v typologii sídelních útvarů používá označení víska.[4]