Back Prokseniya Azerbaijani Pròxens Catalan Proxenos German Proxeny English Próxeno Spanish Kestiystävyys Finnish Proxène French Proxenia ID Prossenia Italian Proxeen Dutch

Proxenos

Proxenos (řecky πρόξενος) byl ve starověkém Řecku občan městského státu, který pohostinně přijímal občany jiného státu a staral se o jejich bezpečný pobyt.[1][2]

Proxenos (mn. č. Proxenoi) znamená v překladu „přítel cizinců”. Tento termín je odvozen z pojmu proxenia, který je výrazem pro starořeckou tradici pohostinství. Občan ve starověkém Řecku neměl žádná práva v jiných obcích, takže bylo mezi obcemi zavedeno koncepci přátelství, tzv. Xenia.[3][2] Z této koncepce vznikla tato funkce. Z místních občanů tuto funkci zastávali ti, kteří se starali o zájmy občanů států, s nimiž měl daný stáz formální svazky (byla to jakási konzulární ochrana či pomoc, která měla v řeckých městských státech za úkol zejména „ochraňovat a podporovat zájmy cizích občanů”, a to nejen Řeků ale i například Féničanů).[4][2]

V praxi mezi úkoly proxena patřilo hlavně poskytování ochrany příslušníkům jiného státu, ale např. i „ověřování jejich poslední vůle “(závěti)[5] v případě úmrtí, takže v této funkci lze nalézt určitou paralelu s notářskými a matričních službami současných konzulátů. Samotný proxenos byl jmenován z řad občanů státu, přičemž tento post zpravidla zastával některý významný nebo vlivný jednotlivec,[4] v čemž spočívá jistá podobnost s funkcí současného honorárního konzula. Např. Démosthenés, slavný athénský řečník, který byl často pověřen diplomatickými misemi, byl proxenos Théb v Aténách, a Athéňanům v Thébách slavný básník Pindaros.[6]

Zahraniční vyslance hostil Proxenos na vlastní náklady.[7] Byl to občan, který podepsal smlouvu na zastupování zájmů cizinců ve své zemi (zemích).[8] Často zastával zároveň i diplomatické funkce. Prostřednictvím něj se vedla jednání.[9] U řešení mezistátních konfliktů byl mnohokrát (mediátorem).[10] Tato funkce byla často dědičná.[11] Výměnou za své služby měl ve městě, které zastupoval v porovnání s jinými cizinci zvláštní privilegia.

Tato funkce byla jakýmsi základem meziměstských vztahů ve Starověkém Řecku.

  1. ↑ Thukydides. Dejiny peloponézskej vojny I-IV. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. 121. 
  2. ↑ a b c ADKINS, Lesley; ADKINS, Roy. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 28. 
  3. ↑ Mogens Herman Hansen. A Comparative Study of Thirty City-state Cultures. Copenhagen: Kgl. Danske Videnskabernes Selskab, 2000. Dostupné online. ISBN 978-87-7876-177-4. S. 170. 
  4. ↑ a b Harold George Nicolson. Kleine Geschichte der Diplomatie. Frankfurt: Scheffler, 1955. S. 15. 
  5. ↑ LEE, Luke; QUIGLEY, John. Consular law and practice. Oxford: Oxford University Press, 2015. ISBN 978-01-9829-851-9. S. 4. 
  6. ↑ JÖNSSON, Christer; HALL, Martin. Essence of Diplomacy. Houndmills: Springer, 2005. ISBN 978-02-3051-104-0. S. 64. 
  7. ↑ TERMINSKI, Bogumil. Economic Migrants in International Law and Policy. Selected Issues and Challenges. Berlin: Logos Verlag Berlin GmbH, 2018. ISBN 978-38-3254-761-5. S. 119. 
  8. ↑ RUËL, Hubb. International Business Diplomacy. Bingley: Emerald Group Publishing, 2017. ISBN 978-17-8743-081-5. 
  9. ↑ HAMILTON, Keith; LANGHORNE, Richard. The Practice of Diplomacy. London: Taylor & Francis, 2011. ISBN 978-04-1549-764-0. S. 16. 
  10. ↑ STATHOPOULOU, Maria. Cross-language Mediation in Foreign Language Teaching and Testing. Bristol: Multilingual Matters, 2015. ISBN 978-17-8309-411-0. S. 35. 
  11. ↑ Dr. Mohammad Younus Fahim. Diplomacy, The Only Legitimate Way of Conducting International Relations. Morrisville: Lulu.com, 2010. ISBN 978-14-4669-706-1. S. 92. 

Developed by StudentB