Wicca je novopohanské náboženské hnutí, forma moderního čarodějnictví, vzniklé v polovině 20. století v Anglii zahrnující prvky předkřesťanských náboženství, především keltského, ale také antického a germánského, lidové tradice a ceremoniální magie. Nemá žádnou centrální autoritu či knihu, proto neexistuje přesná shoda jak co se týče víry a praktik, tak toho jaké jsou považovány za wiccanské a které ne. Jedná se o nejvlivnější a nejznámější formu novopohanství.
Ve wicce jsou v základě uctívána dvě božstva. Prvním je Bohyně, často nazývaná Trojná bohyně spojovaná s měsícem, druhým je Rohatý bůh. Zároveň jsou však uctíváni mnozí další bohové a bohyně z různých kultur, kteří jsou považováni za aspekty výše zmíněných božstev. Některé formy wiccy jako Reclaiming nebo Dianická Wicca však kladou důraz především na uctívání Bohyně.
Původní wicca je mysterijní tradice organizovaná do takzvaných covenů, jejíž zasvěcovací linie začíná u Geralda Gardnera. Tento britský okultista, zpravidla považovaný za zakladatele tohoto náboženství, v roce 1954 prohlásil že byl v roce 1939 zasvěcen do starobylého náboženství, kterým je právě wicca. Jeho tvrzení je však obvykle zpochybňováno. Coveny odvozující svůj původ od Gardnera jsou nazývány Britská tradiční wicca a zahrnují především gardneriánskou a alexandrijskou wiccu. Od 70. let se během popularizace tohoto náboženství objevila řada tradic povolujících samozasvěcení a obsahující zpravidla také další odlišnosti oproti původní wicce. Tyto tradice se zpravidla nazývají eklektická wicca.
Některými autory je zpochybňováno že Wicca je součástí novopohanství. Podle religionistky a wiccanky Joanne Pearson se její iniciační podoba nachází na okraji novopohanství, podle religionisty Woutera Hanegraaffa je zase Wicca produktem novopohanského vlivu na rituální magii, ale sama o sobě pohanská není.[1]