Back Ҳитлер, Адольф Алоис-иԥа Abkhazian Adolf Hitler Afrikaans Adolf Hitler ALS አዶልፍ ሂትለር Amharic Adolf Hitler AN Æðelwulf Hitler ANG ऐडॉल्फ़ हिटलर ANP أدولف هتلر Arabic ܐܕܘܠܦ ܗܝܛܠܪ ARC أضولف هيطلر ARY
| Adolf Hitler | |
|---|---|
 Adolf Hitler (1938) | |
| Vůdce a říšský kancléř | |
| Ve funkci: 2. srpna 1934 – 30. dubna 1945 | |
| Předchůdce | Paul von Hindenburg (prezident) |
| Nástupce | Karl Dönitz (prezident) |
| Německý kancléř | |
| Ve funkci: 30. ledna 1933 – 30. dubna 1945 | |
| Prezident | Paul von Hindenburg (1933–1934) |
| Vicepremiér | Franz von Papen (1933–1934) |
| Předchůdce | Kurt von Schleicher |
| Nástupce | Joseph Goebbels |
| Předseda Nacistické strany | |
| Ve funkci: 29. července 1921 – 30. dubna 1945 | |
| Náměstek | Rudolf Hess (1933–1941) |
| Předchůdce | Anton Drexler (předseda strany) |
| Nástupce | Martin Bormann (stranický ministr) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Německá dělnická strana (1919–1920) NSDAP (1921–1945) |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Německá říše Německá říše Německá říše |
| Složka | Deutsches Heer
|
| Doba služby | 1914–1920 |
| Hodnost | svobodník |
| Velel | Heer (od 1941) Skupina armád A (1942) |
| Bitvy/války | první světová válka |
| Vyznamenání | Železný kříž I. třídy Železný kříž II. třídy Odznak za zranění |
| Narození | 20. dubna 1889 Braunau am Inn  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. dubna 1945 (ve věku 56 let) Berlín Velkoněmecká říše |
| Příčina úmrtí | střela do hlavy |
| Občanství | rakouské (do 1925) apatrida (1925–1932) německé (od 1932) |
| Choť | Eva Braunová (1945) |
| Partner(ka) | Maria Reiterová Eva Braunová |
| Rodiče | Alois Hitler a Klara Hitlerová |
| Příbuzní | Ida Hitlerová, Paula Hitlerová, Gustav Hitler, Edmund Hitler, Otto Hitler, Alois Hitler mladší a Angela Hitlerová (sourozenci) Johanna Hiedlerová (babička z matčiny strany) Leo Rudolf Raubal (sestřin syn) Bridget Dowlingová (švagrová) William Patrick Stuart-Houston (synovec) Heinrich Hitler (synovec) Franziska Braunová (tchyně) Ilse Braunová (švagrová) Gretl Braunová (švagrová) Therese Schmidtová (teta) Anton Schmidt (bratranec) Elfriede Hocheggerová (neteř) Johann Schmidt ml. (bratranec z druhého kolene) Johann Schmidt (bratranec) Maria Koppensteinerová (sestřenice) Johanna Pölzlová (teta) Eduard Schmidt (bratranec)[1] Adolf Koppensteiner (bratranec z druhého kolene) Aloisia Veitová (sestřenice z druhého kolene)[2] Maria Schicklgruberová (babička z otcovy strany)[3] Josef Veit (bratranec z druhého kolene) Viktoria Veitová (sestřenice z druhého kolene) Josefa Veitová (sestřenice z druhého kolene) Johann Schicklgruber (praděd) Theresia Pfeisingerová (prababička) Johann Baptist Pölzl (dědeček z matčiny strany) Martin Hiedler (praděd) Anna Maria Göschlová (prababička) Josepha Schicklgruberová (prateta) Peter Raubal (prasynovec) Heiner Hochegger (prasynovec) Hedwig Mickleyová (švagrová) Friedrich Braun (tchán) Martin Hammitzsch (švagr) |
| Rod | Hitlerova rodina |
| Sídlo | Berghof, Vůdcův bunkr, Barackenkasernement Oberwiesenfeld (1914), Hitlerův mnichovský byt, Vlčí doupě, Nové říšské kancléřství a Kransberg (1944–1945) |
| Alma mater | Lambašské opatství Státní reálná škola v Linci |
| Profese | voják, malíř, politický spisovatel, politik, vojenský velitel a spisovatel |
| Náboženství | Positive Christianity |
| Ocenění | Železný kříž 2. třídy (1914) Wound Badge (1918) in Black (1918) Železný kříž 1. třídy (1918) čestný občan Sankt Andreasberku (1933) řetěz Imperiálního řádu rudých šípů (1937) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Adolf Hitler |
Problémy s přehráváním? Nápověda.
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn[4] – 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů, Poláků a dalších Slovanů, a postižených. Jen při holocaustu bylo zavražděno na šest milionů Židů.[5] Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, která si v Evropě vyžádala přibližně 40 milionů lidských životů.[6] Ve válce Německo nakonec utrpělo drtivou porážku.
Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity.[zdroj?] Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů.
Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko[7] a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo druhou světovou válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila v bitvě o Francii. Následujícího roku přepadla v rámci Operace Barbarossa Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943, zvláště po bitvě u Stalingradu, však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Dne 20. července 1944 vyvázl Hitler z atentátu, který v jeho tzv. Wolfsschanze ve Východním Prusku provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Atentát zosnovala skupina generálů a důstojníků, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením očividně schylovalo. Na jaře roku 1945 Hitler zůstal v obleženém hlavním městě Berlíně a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku.
- ↑ Der Führer, mein Onkel. In: Der Spiegel. 1. ledna 2001.
- ↑ „Das Vergessen der Vernichtung ist ein Teil der Vernichtung selbst“. Göttingen: Wallstein Verlag. 2007. ISBN 978-3-8353-0146-7.
- ↑ „Das Vergessen der Vernichtung ist ein Teil der Vernichtung selbst“. Göttingen: Wallstein Verlag. 2007. ISBN 978-3-8353-0146-7.
- ↑ Taufen - Duplikate 1889 - 106/1889 [online]. Matricula Online [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Čtyři z deseti mladých nevědí, že holokaust zabil miliony Židů. Dvě třetiny neznají Osvětim. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 20. dubna 2018 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ DEL TESTA, David W.; LEMOINE, Florence; STRICKLAND, John. Government leaders, military rulers, and political activists. Westport, Conn.: Oryx Press, 2003. 245 s. Dostupné online. ISBN 0-313-01731-X, ISBN 978-0-313-01731-5. OCLC 57415055 S. 83. (anglicky)
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Tomáš. Jedna říše, jeden vůdce! Poslechněte si, jak Hitler obsadil Rakousko. Archiv rozhlasu [online]. ČRo, 12.3.2017 [cit. 13.3.2017]. Dostupné online.