Archeobotanika (též paleoetnobotanika) je interdisciplinárním oborem, který stojí na pomezí archeologie a botaniky. Zabývá se studiem rostlinných pozůstatků z archeologických lokalit a jejich vztahem k člověku. Cílem je porozumění vztahu člověka a okolního prostředí, především pak vzájemné ovlivňování mezi člověkem a rostlinami.[1]
Spoleĉně se zooarcheologií a geoarcheologií tvoří archeobotanika základ environmentální archeologie, která pomáhá vytvářet komplexnější představy o interakci člověka a životního prostředí v minulosti. Archeobotaniku a zooarcheologii je pak možné společně označit termínem bioarcheologie.[2]