Astma

Možná hledáte již nepoužívaný výraz astma cardiale

Astma
Dvě plastové trubičky s posunovatelnými číselníky na přední straně
Výdechoměry jsou používány k měření vrcholu výdechové průtokové rychlosti, důležité pro sledování astmatu i jeho diagnózu.[1]
Klasifikace
MKN-10J45, J46
MeSHD001249
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Astma (z řeckého ἅσθμα, ásthma, „lapání po dechu“, celým názvem astma bronchiale; zastarale záducha) je běžné chronické onemocnění dýchacích cest charakterizované různými opakujícími se symptomy, dočasným omezením průtoku vzduchu průduškami (reverzibilní bronchiální obstrukce) a křečemi svalstva průdušek.[2] Mezi běžné symptomy patří sípání, kašel, svírání na hrudi a dušnost.[3]

Má se za to, že astma je způsobeno kombinací faktorů genetických a environmentálních (týkajících se životního prostředí).[4] Diagnóza astmatu obvykle vychází ze vzorce symptomů, reakce na léčbu v průběhu času a spirometrie.[5] Astma je klinicky klasifikováno podle četnosti symptomů, usilovného výdechového objemu za jednu sekundu (FEV1) a vrcholu výdechové průtokové rychlosti.[6] Klasifikováno může být rovněž jako atopické (alergické) nebo neatopické (nealergické),[7] kde atopie souvisí s predispozicí k rozvinutí hypersenzitivity typu 1.[8]

Léčba akutních symptomů je obvykle zajišťována inhalací krátkodobě působících agonistů beta-2 receptorů (například salbutamol) a orálním podáváním kortikosteroidů.[9] Ve velmi závažných případech může být nezbytné podání nitrožilních kortikosteroidů, síranu hořečnatého a hospitalizace pacienta.[10] Symptomům lze zabránit vyhýbáním se spouštěcím faktorům, například alergenům[11] a dráždivým látkám, a užíváním kortikosteroidů inhalací.[12] Dlouhodobě působící agonisty beta-receptorů (LABA) nebo antagonisty leukotrienových receptorů lze vedle inhalovaných kortikosteroidů použít v případě, že se symptomy astmatu nedaří dostat pod kontrolu.[13] Počet případů astmatu od 70. let 20. století výrazně vzrostl. V roce 2011 trpělo na celém světě astmatem 235–300 miliónů osob;[14][15] na jeho následky zemřelo přibližně 250 000 z nich.[15]

  1. GINA 2011, s. 18
  2. NHLBI Guideline 2007, s. 11–12
  3. British Guideline 2009, s. 4
  4. Martinez FD. Genes, environments, development and asthma: a reappraisal. Eur Respir J. 2007, s. 179–84. DOI 10.1183/09031936.00087906. PMID 17197483. 
  5. Lemanske RF, Busse WW. Asthma: clinical expression and molecular mechanisms. J. Allergy Clin. Immunol.. 2010, s. S95–102. DOI 10.1016/j.jaci.2009.10.047. PMID 20176271. 
  6. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Yawn2008 není určen žádný text
  7. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené RobbinsCotran2010 není určen žádný text
  8. Stedman's Medical Dictionary. 28. vyd. [s.l.]: Lippincott Williams and Wilkins, 2005. ISBN 0-7817-3390-1. 
  9. NHLBI Guideline 2007, s. 214
  10. NHLBI Guideline 2007, s. 373–375
  11. NHLBI Guideline 2007, s. 169–172
  12. GINA 2011, s. 71
  13. GINA 2011, s. 33
  14. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené WHO2011 není určen žádný text
  15. a b GINA 2011, s. 3

Developed by StudentB