Audiencie (španělsky audiencia nebo také audiencia real) byla původně soudní instituce s funkcí apelačního soudu ve Španělsku a v jeho koloniích, která poprvé vznikla ve 14. století v Kastilii. Během 16. století se model audiencie rozšířil do některých částí Španělska a do jeho evropských a amerických držav.
Zatímco ve Španělsku měla audiencie téměř výlučně soudní funkce, v amerických koloniích Španělska byla audiencie soudní i správní institucí s řadou významných výkonných funkcí. V případě absence vojenského velitele, měla audiencie rovněž vojenské funkce, což z ní činilo v podstatě jednu z nejvýznamnějších a nejuniverzálnějších institucí španělské koloniální vlády v Jižní a Severní Americe.
Ve vztahu k vyšší instanci koloniální správy, kterým bylo vicekrálovství v čele s přímým zástupcem španělského panovníka v kolonii místokrálem (vicerey), měly audiencie značnou míru nezávislosti. Přestože audiencie většinou předsedal místokrál, který rozsudky soudců audiencie potvrzoval, byla rozhodnutí soudců často činěna nezávisle od místokrále. V případě neobsazení místa místokrále nebo guvernéra, zastávala audiencie také roli při rozdělování encomiendy.[1] Prestižní role audiencie oblastí legislativy se také projevovala v tom, že měla v této oblasti také významnou roli jako poradní orgán místokrále nebo generálního kapitána.[2] Moc audiencie v soudní oblasti vycházela ze skutečnosti, že představovala soud poslední instance, od něhož již nebylo dovolání – mimo výjimečné případy, ve kterých rozhodoval přímo španělský panovník. Specifické postavení audiencie je dále možné charakterizovat také tím, že audiencie se mohla na španělského panovníka v nezbytných otázkách obrátit přímo a nikoliv přes místokrále. V rámci koloniální hierarchie však obě instituce podléhaly centralizované kontrole Rady Indií. Naopak soudy nižších instancí byly v případě kolonií značně různé a zahrnovaly soudy církevní, vojenské soudy nebo soudy pro záležitosti Indiánů.[3] Audiencie se většinou skládala z celkem šesti soudců (takzvaných oidores) a její administrativní funkce plnili dále právníci, sekretáři a také kněží.[3]