Bitva o Bachmut

Bitva o Bachmut
konflikt: Ruská invaze na Ukrajinu
Přibližná frontová linie u Bachmutu
Trvání	1. srpen 2022 – 20. květen 2023[1]
Místo	Bachmut
Souřadnice	48°35′42″ s. š., 38° v. d.
Příčiny	Ruská invaze na Ukrajinu
Výsledek	Ruské vítězství
Strany
Rusko Rusko DLR LLR Wagnerova skupina Ukrajina Ukrajina
Síla
Podle spojenců Ukrajiny: 30 000 mužů Podle wagnerovských zdrojů: 80 000 mužů Podle Ukrajiny: 50 300 mužů 330 tanků 140 dělostřeleckých systémů
Ztráty
Podle západních proukrajinských zdrojů: 60 000+ ztrát, z nich 20 000+ mrtvých Podle Ukrajiny: 60 000-100 000 ztrát, 21 000 z nich mrtvých Podle Wagnerovy skupiny:[zdroj⁠?!] 62 000 ztrát, 22 000 z nich mrtvých Podle západních proukrajinských zdrojů: 20 000+ mrtvých nebo zraněných Podle Wagnerovy skupiny: 50 000 mrtvých, 50 000-70 000 raněných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Bachmut bylo vojenské střetnutí mezi Ozbrojenými silami Ukrajiny a Ozbrojenými silami Ruské federace během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Ruský útok začal už na počátku srpna 2022, ovšem i přes zintenzivnění bojů se Rusové většího posunu za rozsáhlé pomoci žoldnéřů ze soukromé Wagnerovy skupiny dočkali až v průběhu ledna 2023. V následných krvavých pouličních bojích v Bachmutu dokázali vytlačit Ukrajince na západní okraj a 20. května ohlásili dobytí celého města, nepotvrzené ukrajinskými představiteli.^[2][3]

Ukrajinská armáda v průběhu května 2023 v okolí města zahájila protiútoky,^[4] kdy zejména na jižním úseku postoupila o několik kilometrů a upevnila své pozice podél náspu železniční trati,^[5] na rozsáhlý útok s cílem Bachmut osvobodit ovšem navzdory prohlášením^[6] neměla dostatek sil. Na podzim 2023 opět inciativu v oblasti převzali Rusové, kteří se v rámci své ofenzívy na široké frontě pokoušeli postupovat dále na západ na Časiv Jar, ovšem do léta 2024 dosáhli pouze omezených úspěchů.^[7]

Proti ústupu Ukrajinců z města měl opakovaně vystupovat zejména sám prezident Volodymyr Zelenskyj,^[8] který v průběhu bitvy dvakrát zamířil do blízkosti frontových linií v okolí Bachmutu, čímž zároveň symbolicky zvýraznil důležitost bojiště pro Ukrajince.^[9][10][11] Důvodem pro pokračující boje přímo v Bachmutu a jeho okolí mohly být i výrazné ruské ztráty, které dle zdrojů z NATO dosahovaly 5:1 vůči obráncům, dle Ukrajinců dokonce 7:1.^[8][12][13] Ukrajinští obránci navíc dokázali pouličními boji vázat a vyčerpávat značné množství sil včetně elitních jednotek z řad wagnerovců a řádné ruské armády,^[14][15] zatímco v zázemí mohla probíhat příprava očekávaného ukrajinského protiútoku.^[16] Přesto dle některých kritiků bylo dlouhé držení Bachmutu nevýhodné i pro Ukrajinu, protože tíhu městských bojů nesly zkušené ukrajinské jednotky, které naopak v létě 2023 chyběly při neúspěšné protiofenzívě na jihu Ukrajiny, vedené čerstvě vycvičenými brigádami.^[17][18] Pro dřívější stažení obránců se vyslovoval i tehdejší náčelník generálního štábu Valerij Zalužnyj.^[19]

Bitva o Bachmut se stala jedním ze symbolů celého konfliktu. Přestože město samo o sobě nemá pro vývoj konfliktu příliš velkou strategickou hodnotu, pro Rusy se po předchozích neúspěších na jiných úsecích fronty jeho dobytí stalo jedním z hlavních cílů zejména kvůli snaze obsadit celý Donbas a také z propagandistických důvodů.^[12][20][21] Vzhledem k vysokým ztrátám, naprostému zničení města, neúspěšné snaze o obklíčení obránců a chybějícímu průlomu do ukrajinské obrany, který by umožnil další postup na západ, se však pro Rusy dobytí města zdálo pouze jako Pyrrhovo vítězství.^[22][23][24] V průběhu roku 2024, kdy se na ukrajinské straně projevil nedostatek živé síly a zejména zkušených vojáků, však bylo ukrajinské odhodlání dlouhodobě bránit Bachmut mimo jiné respektovaným think tankem RUSI označeno za politické rozhodnutí a vojenskou chybu.^[25][26]