Caspar David Friedrich | |
---|---|
Umělcův portrét od Gerharda von Kügelgena, mezi 1806 a 1809 | |
Narození | 5. září 1774 Greifswald, Švédské Pomořany |
Úmrtí | 7. května 1840 (ve věku 65 let) Drážďany, Saské království |
Místo pohřbení | Trinitatis |
Národnost | Němec |
Vzdělání | Akademie v Kodani |
Alma mater | Greifswaldská univerzita (od 1790) Královská dánská akademie umění |
Rodiče | Adolph Gottlieb Friedrich a Sophia Dorothea Bechly |
Manžel(ka) | Caroline Friedrich |
Děti | Adolf Friedrich |
Příbuzní | Joachim Christian Adolf Friedrich a Johann Heinrich Friedrich (sourozenci) |
Hnutí | romantismus |
Významná díla | Poutník nad mořem mlhy, Žena u okna, Léto, Opatství v Eichwaldu |
Mecenáš | Franz Gerhard von Kügelgen |
Ovlivněný | Johann Wolfgang Goethe, Heinrich von Kleist, Phillip Otto Runge |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Caspar David Friedrich (5. září 1774, Greifswald – 7. května 1840, Drážďany) byl německý malíř a kreslíř, přední představitel krajinomalby německého romantismu, obecně považovaný za nejvýznamnějšího německého umělce své generace. Nejvíce se proslavil svými alegorickými krajinami, které obvykle zobrazují zamyšlené postavy se siluetami na pozadí noční oblohy, ranních mlh, pustých stromů nebo gotických zřícenin. Jeho hlavním zájmem byla reflexe přírody a jeho často symbolická a antiklasicistní díla se snaží vyjádřit subjektivní, emocionální reakci na svět přírody. Pro Friedrichovy obrazy je charakteristické, že uprostřed rozlehlých krajin zasazují lidskou přítomnost do zmenšené perspektivy.
Friedrich se narodil ve městě Greifswald u Baltského moře v tehdejším švédském Pomořansku. Do roku 1798 studoval v Kodani, poté se usadil v Drážďanech. Dospěl v době, kdy v celé Evropě rostlo rozčarování z materialistické společnosti, což vedlo k novému ocenění spirituality, přehodnocení světa přírody a snaze zobrazovat přírodu v kontrastu s lidskou civilizací.[1]
Friedrich se dočkal uznání již na počátku své kariéry. Jeho dílo nicméně v pozdějších letech upadalo v nemilost a zemřel v zapomnění. Počátek 20. století přinesl obnovený zájem o jeho umění, který začal v roce 1906 výstavou jeho obrazů v Berlíně. S nástupem nacismu na počátku třicátých let 20. století popularita Friedrichova díla opět vzrostla. Následoval však prudký pokles, neboť jeho obrazy byly zcela neopodstatněně spojovány s německým nacionalismem. Koncem sedmdesátých let 20. století získal Friedrich opět pověst jednoho z největších německých a evropských umělců a malíře mezinárodního významu.[1]