Cenina je účelový platební prostředek, tj. oběžné aktivum v určité hodnotě (forma finančního majetku), které slouží jako ekvivalent (náhražka) peněz, avšak pouze pro vymezený účel nebo účely, například k úhradě určitých služeb, k platbě určitých poplatků, k nákupu určitého zboží nebo v určitých provozovnách či určité síti provozoven. Z hodnoty ceniny je čerpáno při jejím použití.[1][2]
Úplný výčet druhů cenin neexistuje, nové druhy cenin vznikají a některé staré zanikají.[2] Slovník spisovné češtiny jako první význam uváděl poštovní známku či celinu a jako druhý význam „prodejný, přísně zúčtovatelný tiskopis“. Opatření ministerstva financí ve stanoveném postupu účtování definuje ceniny tak, že jimi jsou „zejména poštovní známky, kolky, dálniční známky, stravenky do provozoven veřejného stravování, telefonní a ostatní karty, mají-li hodnotu apod.“[3]
Za ceniny se nepovažují peníze (bankovky a mince), cenné papíry (včetně směnek a šeků), poukázky k zúčtování[1] a bankovní platební karty (obdobné „platební “karty vydávané jinými subjekty než bankami, například tzv. elektronické peněženky, čipové jízdenky nebo poukázky na benzín, stravování atd., však ceninami být mohou).
Německý občanský zákoník (§ 807) nazývá ceniny „kleine Inhaberpapiere“ (malé cenné papíry na majitele) a řadí je mezi cenné papíry na majitele či doručitele. Český občanský ani obchodní zákoník pojem cenin nezavádí a nedefinuje, ale termín je používán ve speciálních zákonech, například o daních a účetnictví. Některými druhy cenin (například poštovní známky, kolkové známky, jízdenky) se samostatně zabývají speciální zákony.