Back Chlothar I. ALS Hloðere I Francena Cyning ANG كلوتير الأول Arabic كلوتير الاول ARZ Clotariu I AST Clotaire I (gazik ke Franca) AVK بیرینجی کلوتار AZB Хлотар I Byelorussian Хлотар I Bulgarian Hlotar Iañ Breton

Chlothar I.

Chlothar I.
Narození498
Soissons
Úmrtí29. listopadu 561 (ve věku 62–63 let)
Soissons
Místo pohřbeníSoissons
Povolánípanovník
ChoťRadegunda (od 538)[1]
Chunsina[2]
Gunteucha[3]
Aregunda[2]
Ingunda[2]
DětiCharibert I.[4]
Guntram[5]
Sigibert I.[6]
Chlothsind Franská[7][8]
Chilperich I.[9]
Chram[10]
… více na Wikidatech
RodičeChlodvík I.[8] a Chrodechilda[3][8]
RodMerovejci
PříbuzníChlodomer[11], Childebert I.[12], Theuderich I.[13], Ingomer[14] a Klotylda[3] (sourozenci)
Bertha Kentská[15], Bertefleda[16], Clothilda[17] a Charibert z Hesbaye (vnoučata)
Funkcefranský král
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlothar I. také Chlotar (497 nebo 500 – 29. listopadu 561 Soissons) byl franský král, syn legendárního Chlodvíka I. Po jeho smrti bylo království rozděleno mezi jeho čtyři syny, Chlothar obdržel oblast Soissons (kde se též narodil).

Po smrti otce v roce 511 získal oblast Soissons včetně měst Laon, Noyon, Cambrai a Maastricht. Dále získal oblast kolem dolního toku řeky Mázy a protože byl velice ambiciozní, brzy své državy rozšířil. V roce 524, po smrti svého bratra Chlodomera získal města Tours a Poitiers. Podnikl několik výprav proti Burgundům, Sasům, Durynkům, Bavorům a Vizigótům. Od Durynků si přivlekl i svoji budoucí manželku Radegundis, kterou po dovršení 21 let donutil ke sňatku. Po tom, co Chlothar zabil jejího bratra v roce 550 od něho uprchla do kláštera. Zemřela ve vysokém věku v roce 590, později byla kanonizována.

Po smrti Theobalda, vnuka svého bratra Theudericha v roce 555 a smrti bratra Childeberta v roce 558 se stal jediným vládcem Franské říše. Ke konci jeho vlády se proti němu postavil jeho syn Chram, za což byl Chlotharem upálen. Přemožen výčitkami odešel do Tours, kde prosil o odpuštění u hrobu svatého Martina z Tours. Krátce poté zemřel. Pohřben byl v klášteře sv. Medarda v Soissons.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  6. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  7. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  8. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  9. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  10. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  11. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  12. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  13. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  14. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  15. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  16. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  17. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

Developed by StudentB