Civilizace (z latinského civis) je pojem označující vysokou úroveň duchovního a materiálního pokroku živočichů.[1][2]
Z evolucionistického a marxistického hlediska se jedná o tu fázi vývoje lidstva, která následovala po období divošství a barbarství.[1][2][3] Charakterizuje ji především vznik písma, měst, počátky státního zřízení, hutnictví a pokročilejší úroveň ekonomiky.[3]
Může se také jednat o komplexní, sociálně rozvrstvenou společnost, která se skládá z velkého množství komunit žijících na jednom společném území. Tato společnost je řízena centrální vládou, která dokáže vybírat daně, sestavit vlastní armádu a přinutit své členy dodržovat zákony. V tomto případě splývá výraz civilizace se slovem stát, kde se ovšem nemusí vyskytovat všechny výše zmíněné prvky. První takové státy se objevily zhruba před 5500 lety v Mezopotámii nebo v údolí Indu.[3] Civilizace vznikají u velkých řek, které vyžadují větší spolupráci (povodně, záplavy). Řeky (jako například Nil[4] či Žlutá řeka)[5] pak hrají v životě obyvatel velkou roli.[6]
Termín civilizace má také stejný význam jako výraz kultura[1], i když někteří odborníci obsah těchto výrazů rozlišují. Civilizace je pro ně označení pro změny z hlediska vědeckého a technického, zatímco kultura se týká umění, náboženství a politiky.[2] Další z definic popisuje civilizaci jako kvalitnější stupeň kultury, nahrazující předchozí, jednodušší fázi kulturního vývoje. Německý sociolog Norbert Elias v této souvislosti definuje historii jako civilizační proces směřující k větší racionalitě a sebekontrole.[3]
Výraz civilizace rovněž označuje určité etapy vývoje lidských společenství, které jsou definovány vlastní kulturou nebo se vyznačují shodnými projevy na úrovni duchovní a materiální (např. egyptská či evropská civilizace). Během francouzského osvícenství bylo slovo civilizace synonymem pro společnost postavenou na principech spravedlnosti a rozumu.[1][2]