Epirus Ήπειρος Epiri Epiru | |
---|---|
Satelitní snímek oblasti, v níž nachází Epirus | |
Geografie | |
Status | historický a geografický region |
Souřadnice | 39°14′11″ s. š., 20°42′53″ v. d. |
Správa regionu | |
Nadřazený celek | Řecko Albánie |
Vznik | starověk |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Epirus (řecky Ήπειρος, albánsky Epiri, arumunsky Epiru) je geografická a historická oblast v jihovýchodní Evropě, nyní rozdělená mezi Řecko a Albánii. Leží mezi pohořím Pindos a Jónským mořem a rozprostírá se od Vlorského zálivu a pohoří Mali i Kanalit na severu k Ambrakijskému zálivu a římskému městu Nikopolis na jihu.[1] V současné době je rozdělen mezi kraj Epirus v severozápadním Řecku a kraje Gjirokastër, Vlora a Berat v jižní Albánii. Největší město v Epiru je Ioannina, sídlo kraje Epirus a Gjirokastër – největší město v albánské části Epiru.
Jde o drsný a hornatý region, který byl severozápadní oblastí starověkého Řecka.[1] Byl obývaný řeckými kmeny jako Chaonové a Thespróti. Nacházela se zde svatyně v Dodóně, nejstarší starověká řecká věštírna a nejprestižnější po Delfách. V roce 370 př. n. l. byl sjednocen do jednoho státu dynastií Aiakidů. Slávy Epirus dosáhl během panování Pyrrha, který bojoval s římskou republikou v sérii tažení. Epirus se následně v roce 146 př. n. l. stal součástí římské republiky spolu se zbytkem Řecka, poté římské a východořímské říše.
Po pádu Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy se Epirus stal centrem Epirského despotátu, jednoho z nástupnických států Byzantské říše. V 15. století se Epirus dostal pod nadvládu Osmanské říše a během vlády Aliho Paši na počátku 19. století se stal do jisté míry nezávislým, ale Osmané ho znovu dostali pod kontrolu v roce 1821. Po balkánských válkách a první světové válce se stal jižní Epirus součástí Řecka, zatímco severní Epirus součástí Albánie.