Eritrea

Stát Eritrea ሃግሬ ኤርትራ Hagärä Ertra
vlajka znak
Hymna Eritrejská hymna
Geografie
Poloha Eritreje
Hlavní město	Asmara
Rozloha	124 399 km² (98. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Soira (3 018 m n. m.)
Časové pásmo	+3
Poloha	15°29′ s. š., 38°15′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 918 919 (115. na světě, odhad 2009)
HDI	▲ 0,391 (nízký) (186. na světě, 2014)
Jazyk	tigriňa, arabština, angličtina (de facto úř. jazyky), kunama, afarština, neoficiálně italština a další jazyky
Náboženství	muslimové, pravoslavní křesťané, římští katolíci a eritrejští koptští katolíci, protestanti - luteráni a další
Státní útvar
Státní zřízení	Prezidentská republika
Vznik	24. května 1993 (nezávislost na Etiopii)
Hlava státu	prezident Isaias Afwerki (od 8. června 1993)
Hlava vlády	prezident Isaias Afwerki (od 8. června 1993)
Měna	nakfa (=100 centů) (ERN)
HDP/obyv. (PPP)	1 411[1] USD (179. na světě, 2011)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	232 ERI ER
MPZ	ER
Telefonní předvolba	+291
Národní TLD	.er
multimediální obsah na Commons

Eritrea (tigrajsky ኤርትራ, Ertra), plným názvem Stát Eritrea (tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ, Hagara Ertra),^[2] je stát na pobřeží Rudého moře v oblasti Afrického rohu ve východní Africe. Na západě sousedí se Súdánem, na jihu s Etiopií a na východě s Džibutskem. K roku 2009 měla 5 073 000 obyvatel. Hlavním městem je Asmara. Úřední jazyk Eritrea oficiálně nemá, v praxi se užívají tigrajština, arabština a angličtina. Dalším jazykem, kterým mluví více než 50 % obyvatel, je italština.

Počátky Eritreje spadají do období kolem roku 1000 př. n. l., kdy se na jejím území usadily semitské národy. Zhruba od 3. století př. n. l. se v oblasti Eritreje rozkládala aksumská říše, jejíž vládci přijali po roce 325 křesťanství. Úpadek obchodu a muslimská expanze zavinily izolaci Aksúmu od okolního světa a rozklad vlády na pobřeží. To později částečně osídlili Arabové, s nimiž se zde rozšířil islám. Aksumská a později etiopská moc nebyla v Eritreji příliš silná. Od 16. století zde drželi pobřežní města Osmané, po nich Egypťané, Britové a nakonec Italové, kteří zde roku 1890 oficiálně vyhlásili kolonii Eritreu. Za italské vlády došlo k rozvoji infrastruktury a k modernizaci společnosti. Po druhé světové válce připadla Eritrea Etiopii, proti jejíž nadvládě vedlo několik eritrejských ozbrojených skupin od 60. let válku. Ta byla úspěšně završena roku 1993, kdy Eritrea získala nezávislost. V Eritreji nyní panuje diktátorský režim vedený Lidovou stranou za demokracii a spravedlnost, v jejímž čele stojí prezident Isaias Afwerki. Silnou pozici má v zemi armáda.

Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa. Většinu podniků a firem vlastní armáda, špičky vlády nebo podnikatelé s nimi spojení. Ve srovnání s vyspělým světem je zde nemodernizované zemědělství závislé na dešťových srážkách, průmysl upadá a jediný ziskovější sektor představují banky. Vzhledem k několika nedávným vojenským srážkám převládá silná militarizace společnosti, v armádě a v národní službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů. Sociální služby ani demokratické instituce zde nefungují, neexistuje faktické oddělení jednotlivých složek státní moci. Silně upadá školství, rovněž militarizované. Polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. V poslední době udržuje Eritrea lepší vztahy zejména se Súdánem, Íránem a Čínou. Zhruba polovina obyvatelstva jsou křesťané, téměř stejný podíl mají muslimové, jen malá část obyvatelstva praktikuje tradiční domorodá náboženství, mnohé muslimské či křesťanské menšiny jsou potírány. V zemi se vyskytuje devět etnik, nejvýznamnější z nich jsou Tigrajové a Tigrejové.