Esoterismus

Esoterismus, též západní esoterismus, je souhrnný termín pro různá duchovní hnutí a proudy v západní kultuře vycházející z gnosticismu, hermetismu a neoplatonismu pozdního starověku. Zahrnuje především renesanční magii, Paracelsovo učení, rosikruciánství, křesťanskou kabalu, svobodné zednářství, teosofii a New Age. Úzce souvisejícím a často zaměnitelným pojmem je okultismus odkazující na okultní, tedy skryté vlastnosti či síly, v přírodě.^[1]

Kromě této definice založené na výčtu historicky provázaných hnutí a učení lze esoterismus definovat také jako vyhrazení určitých tajných znalostí zasvěcencům bez ohledu na náboženský či duchovní směr. Obě tyto definice jsou často užívány zároveň, což vede ke zmatkům ohledně toho, co esoterismus vlastně znamená. Výše zmíněný termín západní esoterismus je z tohoto důvodu užíván pro první z definovaných fenoménů.

Existují také pokusy západní esoterismus definovat na základě typických vlastností. Francouzský akademik Antoine Faivre mezi tyto základní znaky řadí koncept korespondencí – spojený s ideou makrokosmu a mikrokosmu, víra ve vesmír jako živoucí bytost, důraz na kreativní imaginaci a vnitřní proměnu esoterika skrze poznání, doprovázený často ideou souladu mezi duchovními proudy – prisca theologia, a předávání zkušeností skrze zasvěcení. Někteří badatelé, například Kocku von Stuckrad nebo Hans Kippenberg, však poukazují na to že Faivreho koncept sice velice dobře odpovídá tradicím na které se specializuje, tedy renesanční magii, křesťanské teosofii a německé Naturphilosophii, ale hůře už je aplikovatelný židovský a islámský esoterismus nebo na vliv buddhismu v západním esoterismu.^[1]

Esoterismus je často komercializován a příklady „esoterního průmyslu“ lze nalézt již ve starověku. Široká nabídka literatury, kyvadel, krystalů, věšteb či terapií představuje svého druhu obchodní odvětví. Esoterismus tohoto typu pak s „esoterickým věděním“ tohoto typu má pramálo společného.^[2]