Esus

Esus, též Hesus, je galský bůh. Podle Marca Lucana byl spolu s Toutatem a Taranisem nejdůležitějším galským božstvem. Doklady o jeho kultu byly nalezeny v dnešní Francii, Švýcarsku i Anglii. Etymologie jeho jména je nejasná, je vykládáno například jako „síla, „rychlý pohyb“ nebo „hněv“, s Esem může souviset jméno bretaňského města Essé, jméno kmene Esuvii v nedaleké Normandii a osobní jména Esugenos „Esův syn, Esem zplozený“ a Esunertus „silný jako Esus“.^[1][2]

Na Sloupu převozníků z 1. století je na jedné ze stran zobrazen Esus s plnovousem jak sekyrou kácí strom. Na jiné části sloupu je zobrazen býk a za ním strom podobný předchozímu na němž sedí tři práci s býkem, výjev je doprovázen Tarvos Trigaranus „býk s třemi jeřáby“. Na podobném reliéfu z Trevíru se zase objevuje motiv dřevorubce kácejícího strom s býčí hlavou a třemi ptáky v listoví.^[3]

Mezi písemné prameny zmiňující Esa patří pouze epos římského básníka Marca Lucana z 1. století Farsalské pole a komentář k tomuto dílu, zvaný Bernské komentáře, který však pochází až z 9. století. Lucanus uvádí následující galské bohy ctěné lidskými oběťmi:

Bernské komentáře ztotožňují Esa s Martem a Merkurem a uvádí že mu byli lidé obětováni oběšením.^[4] Na konci 4. století uvádí pořímštěný galský spisovatel a lékař Marcellus z Bordeaux ve své knize De medicamentis magickou formuli k bohu Aisusovi, užívanou při onemocnění krku.^[5]