Esus

Tento článek je o keltském bohu. Další významy jsou uvedeny na stránce ESUS (rozcestník).
Esus na Sloupu převozníků, 1. století

Esus, též Hesus, je galský bůh. Podle Marca Lucana byl spolu s Toutatem a Taranisem nejdůležitějším galským božstvem. Doklady o jeho kultu byly nalezeny v dnešní Francii, Švýcarsku i Anglii. Etymologie jeho jména je nejasná, je vykládáno například jako „síla, „rychlý pohyb“ nebo „hněv“, s Esem může souviset jméno bretaňského města Essé, jméno kmene Esuvii v nedaleké Normandii a osobní jména Esugenos „Esův syn, Esem zplozený“ a Esunertus „silný jako Esus“.[1][2]

Na Sloupu převozníků z 1. století je na jedné ze stran zobrazen Esus s plnovousem jak sekyrou kácí strom. Na jiné části sloupu je zobrazen býk a za ním strom podobný předchozímu na němž sedí tři práci s býkem, výjev je doprovázen Tarvos Trigaranus „býk s třemi jeřáby“. Na podobném reliéfu z Trevíru se zase objevuje motiv dřevorubce kácejícího strom s býčí hlavou a třemi ptáky v listoví.[3]

Mezi písemné prameny zmiňující Esa patří pouze epos římského básníka Marca Lucana z 1. století Farsalské pole a komentář k tomuto dílu, zvaný Bernské komentáře, který však pochází až z 9. století. Lucanus uvádí následující galské bohy ctěné lidskými oběťmi:

...příšernou krvavou oběť tam Teutatovi nosí,

krutému božstvu, a hroznému Esovi v svatyni hrůzné,
oltáři Taranise – je krutý jak Diāna skythská.[3]

Bernské komentáře ztotožňují Esa s Martem a Merkurem a uvádí že mu byli lidé obětováni oběšením.[4] Na konci 4. století uvádí pořímštěný galský spisovatel a lékař Marcellus z Bordeaux ve své knize De medicamentis magickou formuli k bohu Aisusovi, užívanou při onemocnění krku.[5]

  1. MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80--7106-881-5. S. 65. 
  2. MONAGHAN, Patricia. The Encyclopedia of Celtic Mythology and Folklore. [s.l.]: Checkmark Books, 2008. ISBN 978-0816075560. S. 161. 
  3. a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 198–203. 
  4. Chronarchy - Lucan Commentaries [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. De medicamentis 15.106, p. 121 in Niedermann; Gustav Must, “A Gaulish Incantation in Marcellus of Bordeaux,” Language 36 (1960) 193–197; Pierre-Yves Lambert, “Les formules de Marcellus de Bordeaux,” in La langue gauloise (Éditions Errance 2003), p.179, citing Léon Fleuriot, “Sur quelques textes gaulois,” Études celtiques 14 (1974) 57–66.

Developed by StudentB