Ferdinand VII. | |
---|---|
král španělský | |
Ferdinand VII. Španělský | |
Doba vlády | 1808, 1813–1833 |
Úplné jméno | Fernando VII de España |
Tituly | Jeho katolické veličenstvo Jeho královská výsost |
Narození | 14. října 1784 El Escorial, Španělské království |
Úmrtí | 29. září 1833 (ve věku 48 let) Madrid, Španělské království |
Pohřben | Královská hrobka kláštera El Escorial a El Escorial |
Předchůdce | Karel IV. |
Nástupce | Isabela II. |
Manželka | Marie Antonie Neapolsko-Sicilská Marie Isabela Portugalská Marie Josefa Saská Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská |
Potomci | Isabela II. Španělská, Luisa Fernanda z Montpensier, Infanta María Luisa Isabel of Spain a unnamed daughter de Borbón |
Dynastie | Bourbon-Anjou |
Otec | Karel IV. Španělský |
Matka | Marie Luisa Parmská |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand VII. (Fernando VII; 14. října 1784 El Escorial – 29. září 1833 Madrid), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.
Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.