Fotografie

Nicéphore Niépce: Pohled z okna v Le Gras druhá známá nejstarší dochovaná fotografie, 1826

Fotografie je umění i věda využívající světla k vytvoření trvalého obrazového záznamu, a to buď digitálně prostřednictvím obrazového snímače, nebo fotochemicky pomocí světlocitlivého materiálu, například filmu.[1]

Světlo, které je vyzařováno nebo odráženo objekty, je zpravidla zaostřeno pomocí objektivu, jímž během expozice prochází, a následně dopadá na světlocitlivý povrch uvnitř fotoaparátu, kde tvoří skutečný obraz.

V obrazovém snímači digitálního fotoaparátu vznikají v jeho jednotlivých obrazových buňkách elektrického náboje. Získaný signál je pak konvertován do podoby digitálního údaje a je uložen jako digitálního soubor pro pozdější zobrazení nebo zpracování.

U postupu využívajícího fotografickou emulzi je naopak výsledkem neviditelný latentní obraz a až jeho chemickým vyvoláním vzniká obraz viditelný. Zda se jedná o negativ nebo pozitiv, záleží na účelu fotografického materiálu a metodě zpracování. Filmový negativ je tradičně využíván k zvětšování, tedy k vytvoření pozitivního obrazu na fotografickém papíru pomocí zvětšovacího přístroje, nebo ke kontaktnímu kopírování.

Fotografie je využívaná v mnoha oblastech kultury, vědy, výroby (např. fotolitografie) a obchodu. Přímější využití pak nachází v umění, filmové a video produkci i oblastech rekreace a masové komunikace.

  1. Spencer, D A (1973). The Focal Dictionary of Photographic Technologies. Focal Press. p. 454. ISBN 978-0133227192.

Developed by StudentB