Friedrich von Wieser

Friedrich von Wieser
Friedrich von Wieser
34. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci: 30. srpna 1917 – 30. října 1918
Panovník	Karel I.
Předchůdce	Viktor Mataja
Nástupce	monarchie zanikla
Narození	10. července 1851 Vídeň Vídeň, Rakousko
Úmrtí	22. července 1926 (ve věku 75 let) Vídeň Vídeň, Rakousko
Místo pohřbení	Dornbašský hřbitov
Národnost	Rakouská
Příbuzní	Joseph Wieser (sourozenec)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	ekonom, pedagog, vysokoškolský učitel a politik
Ocenění	čestný doktor Vídeňské univerzity
Commons	Friedrich von Wieser
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich von Wieser (10. července, 1851 Vídeň – 22. července, 1926 Vídeň) byl ekonom a raný představitel rakouské školy.

Narodil se ve Vídni jako syn vysokého úředníka na Ministerstvu války. Studoval sociologii a právo. Byl švagrem dalšího prominentního představitele rakouské školy Eugena von Böhm-Bawerka. Wieser zastával posty na universitách ve Vídni a v Praze než nahradil zakladatele rakouské školy Carla Mengera ve Vídni v roce 1903, kde spolu s Böhm-Bawerkem formovali další generaci stoupenců rakouské školy, mezi ně na přelomu 19. a 20. století patřili Ludwig von Mises, Friedrich August von Hayek a Joseph Schumpeter. Stal se rakouským ministrem financí v roce 1917.^[zdroj?]

Wieser se stal proslulý díky jeho dvěma hlavním dílům, Natural Value (1889), kde pečlivě popsal náklady obětované příležitosti a teorii imputace, a Social Economics (1914), kde se pokusil toto aplikovat v reálném světě.

Ekonomická diskuse o kalkulaci začala s jeho názorem o rozhodujícím vlivu přesné kalkulace na ekonomickou efektivitu. Na rozdíl od pozdějších ekonomů rakouské školy, Ludwiga von Misese a Friedricha Augusta von Hayeka, stejně jako jejich pokračovatelů, považoval kalkulaci bez cenového systému za možnou. Proto se de facto stavěl na stranu socialismu. Z tohoto důvodu není příliš v oblibě ekonomů současné rakouské školy.

Rovněž zdůrazňoval důležitost podnikatelů k ekonomické změně, kterou viděl jako vyvolanou “heroickým úsilím jedinců, kteří se objeví jako vůdci k novým ekonomickým břehům”. Na tuto ideu vůdcovství bylo později navázáno Josephem Schumpeterem v jeho pojednání o ekonomické inovaci.

Na rozdíl od většiny ekonomů rakouské školy odmítal klasický liberalismus, protože „svoboda musí být nahrazena systémem řádu“.^[zdroj?]