Tento článek je o sociálním a psychologickém vnímání pohlaví. O pejorativním označení a konspirační teorii pojednává článek genderová ideologie.
Gender ([dʒɛndr]IPA), česky sociální pohlaví[1], někdy rod,[2] je pojem užívaný pro označení osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě. Gender jednotlivce v západní společnosti znamená, do jaké míry se daný člověk cítí být mužem či ženou, které pohlaví je mu okolím přisuzováno a jaké chování a povahové rysy jsou od něj proto očekávány. Pojmem gender může ale být míněna pouze genderová identita jedince nebo pouze genderové stereotypy a role.[3][4]
Na rozdíl od kategorie pohlaví, ze které gender vychází a která je založená především na biologických základech, bývá gender většinou chápán jako společenský konstrukt, tedy jako soubor lidmi vytvořených představ a pravidel.[5][6] Tyto představy a pravidla se mohou lišit podle kultury a období, přičemž se mění jak počet společensky přijímaných genderů, tak charakteristiky, podle nichž se gender jednotlivce určuje.[7] Západní společnosti obvykle vycházejí z konceptu dvou genderů (maskulinního a feminního, respektive mužského a ženského). Univerzalita a vhodnost tohoto striktně binárního pojetí však bývá zpochybňována,[8] stejně jako možnost vůbec přesně oddělit pojmy pohlaví a gender.
Gender jedince je jedním z klíčových prvků jeho společenského života, jelikož se podílí na utváření jeho pozice v mocenských a emocionálních mezilidských vztazích. Přestože však existuje mnoho stereotypů a očekávaných projevů spojených s maskulinitou a feminitou, nejsou jednotlivé gendery ve všech aspektech exaktně vymezitelné.[9] Chování, které se od jedince na základě genderu očekává či je akceptováno, se nazývá genderová role; souhrn těchto očekávání je pak označován za ideologii genderových rolí.[10]
↑VRHEL, František. Sexualita v transkulturní perspektivě. In: WEISS, Petr. Sexuologie. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN978-80-247-2492-8. S. 675.
↑FIFKOVÁ, Hana. Poruchy pohlavní identity. In: WEISS, Petr. Sexuologie. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN978-80-247-2492-8. S. 439.
↑MAGNUSSON, Eva; MARECEK, Jeanne. Sociocultural Means to Feminist Ends: Discursive and Constructionst Psychologies of Gender. In: KIRSCHNER, Suzanne R; MARTIN, Jack. The Sociocultural Turn in Psychology: The Contextual Emergence of Mind and Self. New York: Columbia University Press, 978-0-231-51990-8. ISBN978-0-231-51990-8. S. 90.
↑HERDT, Gilbert H. Preface. In: HERDT, Gilbert H. Third Sex, Third Gender: Beyond Sexual Dimorphism in Culture and History. New York: Zone Books, 1994. ISBN978-0-942299-82-3. S. 11–16.
↑SPADE, Joan Z; VALENTINE, Catherine G. Introduction. In: SPADE, Joan Z; VALENTINE, Catherine G. The Kaleidoscope of Gender: Prisms, Patterns, and Possibilities. Newbury Park: Pine Forge Press, 2008. ISBN978-1-4129-5146-3. S. 3–4.
↑SANTORE, Daniel M. Gender Role Ideology and Intimacy. In: O'BRIEN, Jodi. Encyclopedia of Gender and Society. Los Angeles: SAGE Publications, 2008. ISBN978-1-4522-6602-2.
↑WALBY, Sylvia. The Sociology of Gender Relations. In: CALHOUN, Craig; ROJEK, Chris; TURNER, Bryan S. The SAGE Handbook of Sociology. Los Angeles: SAGE Publications, 2005. ISBN978-0-7619-6821-4. S. 367–370.