Halucinace je klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu v bdělém stavu. Halucinující člověk ji považuje za realitu. Tímto se liší od pseudohalucinace, při níž si je člověk vědom, že je klamán.[1]:s.16 Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, může z halucinace vzniknout blud.[2][3] Dochází ke změně smyslového vnímání.
Pravé halucinace jsou zpravidla známkou poruchy duševního stavu. Vznikají u schizofrenie, psychotických poruch, afektivních poruch, duševních poruch vyvolaných psychoaktivními látkami (zejména delirianty a jinými halucinogeny) a mohou se vyskytnout u množství onemocnění s organickým podkladem v centrálním nervovém systému (epilepsie, nádory, cévní postižení, neurodegenerativní změny, stavy po úrazech). Při smyslové deprivaci (omezení smyslových podnětů) je lze však vyvolat i u jinak zdravého člověka.[4]
Od iluze se halucinace liší tím, že je vyvolána bez podnětu, zatímco základem iluze je vždy podráždění smyslového receptoru, které je chybně interpretováno.
Blud se v základním vymezení od halucinace liší tím, že halucinace je poruchou vnímání, přičemž blud je poruchou myšlení.