Back Heinkel He 111 Afrikaans Heinkel He 111 AN هاينكل إتش إي 111 Arabic هينيكل اتش إى 111 ARZ Heinkel He-111 Azerbaijani Heinkel He 111 Byelorussian Heinkel He 111 Bulgarian Heinkel He 111 Catalan Heinkel He 111 Danish Heinkel He 111 German
| Heinkel He 111 | |
|---|---|
 | |
| Určení | střední bombardér |
| Původ | Německo |
| Výrobce | Heinkel |
| Šéfkonstruktér | Bratři Günterové |
| První let | 24. února 1935 (He 111a)[1] |
| Zařazeno | 1935 |
| Vyřazeno | 1945 (Luftwaffe) 1958 (Španělsko)[2] |
| Uživatel | Luftwaffe Bulharsko, Čína, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko |
| Výroba | 1935–44 |
| Vyrobeno kusů | 6 508[3] |
| Varianty | CASA 2.111 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinkel He 111 byl hlavní německý střední bombardér v prvních letech druhé světové války a možná nejznámější symbol Luftwaffe během bitvy o Británii.
Letoun byl vyvíjen od počátku 30. let jako rychlý dopravní a poštovní letoun pro Lufthansu, ale už od začátku se podobal spíš vojenskému typu. Prototyp He 111V4 (D-AHAO) byl veřejnosti představen roku 1936 jako dopravní letoun. Roku 1937 tyto letouny ve službách Lufthansy podnikaly tajné průzkumné přelety nad Británií, Francií a SSSR.
Od konce roku 1935 Heinkel pracoval na předsériové verzi He 111 A-0. Šlo o dolnoplošník s doutníkovým trupem s prosklenou přídí, eliptickými křídly a dvěma řadovými motory BMW VI o výkonu 447 kW, maximální rychlost byla jen 310 km/h a tak Luftwaffe letouny do služby nezařadila; na konci roku 1936 jich bylo 6 dodáno Číně.
První verzí ve službách Luftwaffe byla B-1 (1937) se silnějšími motory DB 600 o výkonu 647 kW a obrannou výzbrojí tří kulometů a verze B-2 s motory DB 600CG o výkonu 699 kW; tyto letouny byly mj. zkoušeny ve Španělsku, kde letovými vlastnostmi překonaly ostatní bombardéry a rychlostí se vyrovnaly všem sovětským stíhačkám protivníka. Tento úspěch vedl k názoru, že všechny bombardéry, které vznikly během 30. let (např. Do 17 nebo Ju 86) díky své rychlosti nepotřebují mnoho obranné výzbroje, a proto musely letounům He 111 stačit tři kulomety až do bitvy o Anglii; tam však byla jejich skutečnou obranou pouze odolnost konstrukce a z ní vyplývající schopnost vrátit se domů i se značným bojovým poškozením.
Během invaze do Polska bylo ve výzbroji Luftwaffe asi 800 bombardérů He 111, ale už roku 1941 jich bylo k bombardování určeno jen okolo 200 ks a od roku 1943 se používaly už jen jako transportní, cvičné, průzkumné nebo jiné speciální účely. Celkem se vyrobilo okolo 7 000 ks těchto letounů. Španělské letouny CASA 2.111 s britskými motory Merlin se vyráběly ještě dlouho po válce a ve službě zůstaly až do 50. let.
- ↑ STACHURA, Petr; ZAZVONIL, Jaroslav; HALADĚJ, Dan. Heinkel He 111. 1. vyd. Praha: Modelpres ISBN 80-901328-3-9.
- ↑ Cruz Air Enthusiast September/October 1998, p. 35.
- ↑ Nowarra 1980, p. 233.