Hereze

Na tento článek je přesměrováno heslo kacíř. Další významy jsou uvedeny na stránce Kacíř (rozcestník).
Papež Inocenc III. exkomunikuje katary, působící v jižní Francii (vlevo). Masakr katarů křižáky (vpravo).
Galileo Galilei před soudem inkvizice

Hereze (z řeckého αἵρεσις hairesis volba, výběr) označovalo původně filosofické směry, dnes obvykle odštěpený menšinový náboženský směr, který je v podstatném věroučném rozporu s oficiální církví. Oficiální církev, která sama sebe považuje za pravověrnou neboli ortodoxní, označuje za heretiky stoupence učení, které je v rozporu s jejím dogmatem a které vnímá jako ohrožení, proti kterému je potřeba aktivně vystupovat. Jde tedy o označení odlišného věroučného (konfesijního) směru z pohledu oficiální církve a z pohledu odštěpené církve může být vnímáno jako pejorativní.

Jako hereze se původně označovaly křesťanské směry prvních staletí n. l., vůči kterým se vymezovala většinová církev na velkých ekumenických koncilech a na základě toho formulovala své základní články víry, sumarizované v tzv. vyznání víry. Patřily k nim např. manicheismus, ariánství a nestoriánství, zosobněné jejich vybraným hlasatelem, podle kterého získaly jméno. Po rozpadu jednotného křesťanství, zejména velkém schizmatu, které jej rozdělilo na dvě „pravověrné“ církve, východní (pravoslavnou, ortodoxní) a západní (katolickou, „všeobecnou“), začala být za hereze označována učení odsouzená jednotlivými církvemi. Objevují se pak další termíny jako blud nebo kacířství, odvozený od názvu středověkých katarů.

Místo o herezi se mluví o schizmatu v případě rozštěpení náboženství na větší větve. Sekta označuje herezi, která má charakter spíše nového náboženství. Odlišný význam má také apostáze – odpadnutí od víry a blasfemie či rouhání –urážka, znevážení předmětu náboženské úcty.


Developed by StudentB