Hinduismus je různě definován jako indické náboženství, soubor náboženských přesvědčení nebo praktik, náboženská tradice, způsob života nebo dharma - náboženský a univerzální řád, kterým se stoupenci řídí. Jako náboženství je třetím největším náboženstvím na světě s více než 1,2-1,35 miliardami stoupenců, označovaných jako hinduisté, kteří tak představují 15-16 % světové populace.[1][2][3][4] Slovo hinduismus je exonymum,[5][6] a přestože je hinduismus označován za nejstarší náboženství na světě, mnozí praktikující označují své náboženství jako Sanátana Dharma (v sánsr: सनातन धर्म, dosl. "věčná dharma", "věčné držmo"), moderní užití, které odkazuje na myšlenku, že její původ leží mimo lidské dějiny, jak je vyjeveno v hinduistických textech[7][8][9][10] Dalším endonymem je vaidika dharma,[11][12][13][14][15] dharma související s védami.[16]
Hinduismus je rozmanitý myšlenkový systém vyznačující se řadou filozofií a sdílených pojmů, rituálů, kosmologických systémů, poutních míst a společných písemných pramenů, které pojednávají mimo jiné o teologii, metafyzice, mytologii, védské jadžně, józe, agamických rituálech a stavbě chrámů.[17] K významným tématům hinduistické víry patří čtyři purušárthy, správné cíle či záměry lidského života, a to dharma (etika/povinnosti), artha (blahobyt/práce), kama (touhy/vášeň) a mókša (osvobození od vášní a koloběhu smrti a znovuzrození),[18][19] a také karma (jednání, záměr a následky) a sansára (koloběh smrti a znovuzrození).[20][21][22][23] Hinduismus předepisuje věčné povinnosti, jako jsou mimo jiné poctivost, zdržení se ubližování živým bytostem (ahinsá), trpělivost, snášenlivost, zdrženlivost, ctnost a soucit.[21] Mezi hinduistické praktiky patří uctívání (púdža), ohňové rituály (homa/havan), recitace (praváčan), oddanost (bhakti), zpěv (džapa), meditace (dhjána), obětování (jadžňa), dobročinnost (dána), nezištná služba (sevā), pocta předkům (śrāddha), rodinné obřady, výroční slavnosti a příležitostné poutě (yatra). Spolu s praktikováním různých jógových cvičení někteří hinduisté opouštějí svůj společenský svět a hmotný majetek a věnují se celoživotnímu sannjásovi (mnišství), aby dosáhli mókši.[24]
Hinduistické texty se dělí na šruti ("slyšené") a smṛti ("vzpomínané"), z nichž hlavními spisy jsou védy, upanišady, purány, mahábhárata, rámájana a ágamy.[22][25] Existuje šest āstických škol hinduistické filosofie, které uznávají autoritu Véd, a to Sánkhja, Jóga, Ňája, Vaišéšika, Mimámá a Védánta.[26][27][28] Zatímco puránská chronologie předkládá tisíciletou genealogii počínaje védskými riši, vědci považují hinduismus za fúzi či syntézu[29] bráhmanské orthopraxe s různými indickými kulturami,[30] s různými kořeny[31] a bez konkrétního zakladatele.[32] Tato hinduistická syntéza se objevila po védském období, mezi cca lety 500[33]-200[34] př. n. l. a cca 300 lety n. l.,[33] v období druhé urbanizace a raně klasického období hinduismu, kdy vznikly eposy a první purány.[33][34] Její rozkvět nastal ve středověku, s úpadkem buddhismu v Indii.[35]
V současné době existují čtyři hlavní směry hinduismu: višnuismus, šivaismus, šaktismus a tradice Smarta,[36][37][38][39] vedle nich další menší směry jako je ajjávari u Tamilů. Zdroje autority a věčných pravd v hinduistických textech hrají důležitou roli, ale existuje také silná hinduistická tradice zpochybňování autority s cílem prohloubit pochopení těchto pravd a dále rozvíjet tradici.[40] Hinduismus je nejrozšířenější vírou v Indii, Nepálu, na Mauriciu a na indonéskémBali. Významné hinduistické komunity žijí i v dalších zemích jižní Asie, v jihovýchodní Asii, v Karibiku, ve státech Perského zálivu, v Severní Americe, Evropě, Oceánii, Africe a dalších regionech.[41][42][43]
↑Can Muslims surpass Hindus in population numbers? Experts say practically not possible [online]. 24 April 2022. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hindu Countries 2021 [online]. 2021 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Global Religious Landscape – Hinduism [online]. Pew Research Foundation, 18 December 2012 [cit. 2013-03-31]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Christianity 2015: Religious Diversity and Personal Contact [online]. January 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2017.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SHARMA, A. Did the Hindus have a name for their own religion?. The Journal of the Oriental Society of Australia. 1985, s. 94–98 [95]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑View Dictionary [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopædia Britannica. Sanatana dharma | Hinduism. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abDHARMA, Samanya; KANE, P. V. History of Dharmasastra. [s.l.]: [s.n.] S. 4–5.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. See also Widgery 1930
↑ELLINGER, Herbert. Hinduism. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 1996. Dostupné online. ISBN978-1-56338-161-4. S. 69–70.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZAEHNER, R. C. Hindu Scriptures. [s.l.]: Penguin Random House, 1992. Dostupné online. ISBN978-0-679-41078-2. S. 1–7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CLARKE, Matthew. Development and Religion: Theology and Practice. [s.l.]: Edward Elgar Publishing, 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 December 2020. ISBN978-0-85793-073-6. S. 28.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Students' Britannica India. Redakce Holberg Dale. [s.l.]: Encyclopædia Britannica India, 2000. ISBN978-0-85229-760-5. S. 316.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NICHOLSON, Andrew. Unifying Hinduism: Philosophy and Identity in Indian Intellectual History. [s.l.]: Columbia University Press, 2013. ISBN978-0-231-14987-7. S. 2–5.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FRAZIER, Jessica. The Continuum companion to Hindu studies. London: Continuum, 2011. Dostupné online. ISBN978-0-8264-9966-0. S. 1–15.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VERTOVEC, Steven. The Hindu Diaspora: Comparative Patterns. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN978-1-136-36705-2. S. 1–4, 7–8, 63–64, 87–88, 141–143.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑- Hindus [online]. 18 December 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2020.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- Table: Religious Composition by Country, in Numbers (2010) [online]. 18 December 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2013.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hindus [online]. 18 December 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2020.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Table: Religious Composition by Country, in Numbers (2010) [online]. 18 December 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2013.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.