Jan van Eyck

Jan van Eyck
Portrét muže (autoportrét?), 1433
Narození	kolem 1380 nebo 1390 Maaseik, Lutyšské knížecí biskupství, Svatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí	9. července 1441 Bruggy, Flanderské hrabství, Burgundské Nizozemí Burgundské Nizozemí
Místo pohřbení	St. Donatian's Cathedral
Národnost	Vlám
Vzdělání	u staršího bratra Huberta van Eyck
Povolání	malíř, iluminátor, architekt, kreslíř a projektant
Manžel(ka)	Margareta van Eyck
Příbuzní	sourozenci Hubert, Lambert, Margareta, všichni malíři
Významná díla	Gentský oltář, Madona kancléře Rolina, Madona v kostele, Podobizna manželů Arnolfiniových
Mecenáši	Filip III. Dobrý Jan III. Bavorský
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan van Eyck (nizozemsky: [ˈjɑɱ vɑn ˈɛik]; asi před 1390, Maaseik – 9. července 1441, Bruggy) byl vlámský malíř působící v Bruggách, který byl jedním z prvních inovátorů toho, co se stalo známým jako raně nizozemské malířství, a jedním z nejvýznamnějších představitelů umění rané severské renesance. Podle Vasariho a dalších historiků umění, včetně Ernsta Gombricha, vynalezl olejomalbu,^[1] ačkoli většina nyní považuje toto tvrzení za přílišné zjednodušení.

Dochované záznamy uvádějí, že se narodil kolem roku 1380 nebo 1390 v Maaseiku (tehdy Maaseyck, odtud jeho jméno) v Limburku, který se nachází v dnešní Belgii. Kolem roku 1422, kdy již byl malířským mistrem s dílenskými pomocníky, přijal zaměstnání v Haagu jako valet de chambre Jana III. Nelítostného, ​​vládce Holandského a Henegavského hrabství. Po Janově smrti v roce 1425 byl jmenován dvorním malířem burgundského vévody Filipa Dobrého a pracoval v Lille, než se roku 1429 přestěhoval do Brugg, kde žil až do své smrti. Filip si ho velmi vážil a posílal ho na řadu diplomatických návštěv v zahraničí, včetně Lisabonu v roce 1428, kde měl za úkol zvážit možnost uzavření manželské smlouvy mezi vévodou a Isabelou Portugalskou.

Asi 20 dochovaných obrazů je s jistotou připisováno jemu, stejně jako Gentský oltář a iluminované rukopisy Turínsko-milánských hodin, všechny datované mezi lety 1432 a 1439. Deset z nich je datováno a podepsáno variací jeho motta ALS ICH KAN (Jak já (Eyck) umím), slovní hříčkou na jeho jméno, které typicky maloval řeckými znaky.

Van Eyck maloval světské i náboženské náměty, včetně oltářních obrazů, jednopanelových náboženských postav a portrétů na zakázku. Jeho práce zahrnuje jednotlivé panely, diptychy, triptychy i polyptychové panely. Filip ho dobře platil, protože usiloval o to, aby byl finančně zajištěn a měl uměleckou svobodu, aby mohl malovat „kdykoli se mu zlíbí“. Van Eyckovo dílo vycházelo z mezinárodního gotického stylu, ale brzy jej upozadil, částečně větším důrazem na naturalismus a realismus. Dosáhl nové úrovně malířství díky svému originálnímu použití olejové barvy. Byl velmi vlivný a jeho techniky a styl převzali a zdokonalili ranní nizozemští malíři.