Jean-Julien Rojer | |
---|---|
Jean-Julien Rojer na Monte-Carlo Masters 2023 | |
Přezdívka | Jules[1] |
Stát | Nizozemské Antily (2002–2010) Curaçao (2010–2012) Nizozemsko (od 2012) |
Datum narození | 25. srpna 1981 (43 let)[2] |
Místo narození | Willemstad, Curaçao[2] |
Bydliště | Dubaj, Spojené arabské emiráty[2] |
Výška | 185 cm[2] |
Hmotnost | 84 kg[2] |
Profesionál od | 2003[2] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 7 138 895 USD |
Tenisová raketa | Völkl |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 13–1 |
Nejvyšší umístění | 218. místo (15. srpna 2005) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 528–386 |
Tituly | 37 ATP, 11 challengerů |
Nejvyšší umístění | 3. místo (23. listopadu 2015) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2011, 2015) |
French Open | vítěz (2022) |
Wimbledon | vítěz (2015) |
US Open | vítěz (2017) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2015) |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 1 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2024) |
French Open | vítěz (2014) |
Wimbledon | semifinále (2013) |
US Open | čtvrtfinále (2012, 2023) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | skupina finále (2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 29. května 2024
Jean-Julien Rojer (* 25. srpna 1981 Willemstad, Curaçao) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP získal jedenáct titulů ve čtyřhře.[3] Na grandslamu zvítězil s Tecăuem ve čtyřhře Wimbledonu 2015 a US Open 2017 a s Arévalem na French Open 2022. Smíšenou soutěž ovládl s Grönefeldovou na French Open 2014. Po boku Tecăua triumfoval také na londýnském Turnaji mistrů 2015.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2005 na 218. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2015 na 3. místě. Trénuje ho Luis Fernando Manrique.[1][2]
V Davis Cupu mezi lety 1998–2007 reprezentoval Nizozemské Antily. V roce 2012 se stal členem nizozemského týmu. V soutěži debutoval v roce 1998 základním blokem 4. skupiny americké zóny proti Východnímu Karibiku, v němž vyhrál dvouhru nad Ronaldem Liverpoolem. Antilané zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 nastoupil celkem k čtyřiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 28–6 ve dvouhře a 22–10 ve čtyřhře.[4]
Nizozemsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde nastoupil do mužské čtyřhry s Robinem Haasem. V prvním kole je však vyřadili Indové Leander Paes s Višnem Vardhanem. Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Rio de Janeiru. Opět po boku Robina Haaseho dohráli na úvod deblové soutěže s pozdějšími olympijskými šampiony Marcem Lópezem a Rafaelem Nadalem ze Španělska. Potřetí na olympijském turnaji startoval na odložených LOH 2020 v Tokiu. Před druhým kolem však musel s Wesleym Koolhofem odstoupit ze čtyřhry kvůli pozitivnímu testu na covid-19.