Jicchak Rabin יִצְחָק רַבִּין | |
---|---|
Oficiální portrét Jicchaka Rabina | |
6. a 11. premiér Izraele | |
Ve funkci: 13. července 1992 – 4. listopadu 1995 | |
Prezident | Chajim Herzog Ezer Weizman |
Předchůdce | Jicchak Šamir |
Nástupce | Šimon Peres |
Ve funkci: 3. července 1974 – 22. dubna 1977 | |
Prezident | Efrajim Kacir |
Předchůdce | Golda Meirová |
Nástupce | Menachem Begin |
11. a 14. ministr obrany Izraele | |
Ve funkci: 13. července 1992 – 4. listopadu 1995 | |
Předchůdce | Moše Arens |
Nástupce | Šimon Peres |
Ve funkci: 13. září 1984 – 15. března 1990 | |
Předchůdce | Moše Arens |
Nástupce | Jicchak Šamir |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce (dříve Ma'arach) |
Vojenská služba | |
Služba | Hagana Palmach Izraelské obranné síly |
Doba služby | 1941–1968 |
Hodnost | Rav Aluf (generálporučík), náčelník Generálního štábu |
Bitvy/války | válka za nezávislost šestidenní válka |
Narození | 1. března 1922 Jeruzalém, Britský mandát Palestina (nyní Izrael) |
Úmrtí | 4. listopadu 1995 (ve věku 73 let) Tel Aviv, Izrael |
Příčina úmrtí | střelná rána |
Místo pohřbení | Herzlova hora |
Kneset | 8., 9., 10., 11., 12., 13. |
Choť | Lea Rabinová |
Rodiče | Nehemiah Rabin a Rosa Cohen |
Děti | Dalia Rabinová-Pelosofová Juval Rabin |
Příbuzní | Rahel Rabin (sourozenec) Noa Rotman a Jonathan Ben-Artzi (vnoučata) |
Alma mater | Zemědělská škola Kadoorie |
Profese | diplomat, důstojník a politik |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | čestný doktor Miamské univerzity (1970) Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho (1993) Nobelova cena za mír (1994) čestný doktor Ben Gurionovy univerzity Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Yitzhak Rabin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jicchak Rabin (hebrejsky יִצְחָק רַבִּין, anglicky Yitzhak Rabin; 1. března 1922 – 4. listopadu 1995) byl izraelský politik, diplomat a voják. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995. Službou v armádě strávil 27 let a během své vojenské kariéry dosáhl četných úspěchů. V období před vznikem Izraele působil v elitní úderné jednotce Palmach a po vzniku Izraelských obranných sil (IOS) zastával řadu vysokých velitelských pozic. V letech 1964 až 1968 byl náčelníkem Generálního štábu IOS a jako takový naplánoval a dohlížel na izraelský vojenský úspěch v šestidenní válce v roce 1967.[1] Podílel se také na formování izraelské vojenské doktríny a vývoji výcvikových technik a bitevních strategií.[1]
Kromě úřadu premiéra zastával celou řadu ministerských postů v izraelské vládě (např. ministra obrany, vnitra, práce, školství, zdravotnictví). Ve svých politických názorech se dostal od razantního potírání první palestinské intifády politikou „železné pěsti“ až po mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Výrazným způsobem se zasadil o schválení mírových dohod z Osla, historicky prvních mírových dohod s palestinskou reprezentací, díky nimž vznikla Palestinská samospráva. V 70. letech došlo za jeho vlády k podpisu dohody s Egyptem, která později umožnila dojednání mírové smlouvy s touto zemí. Díky jeho přičinění Izrael dále v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu s Jordánskem. Za jeho mírové úsilí mu byla spolu s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem téhož roku udělena Nobelova cena míru. Jeho mírové aktivity a územní ústupky v rámci mírových jednání však rozdělily izraelskou společnost. Mezi jádro tvrdých odpůrců Rabinovy politiky, kam se řadila především izraelská pravice a radikální náboženské kruhy, patřil i ortodoxní izraelský student Jig'al Amir, který na Rabina v roce 1995 spáchal atentát. Zraněním ze tří výstřelů z pistole Rabin po převozu do nemocnice podlehl.
Jicchak Rabin byl prvním Židem narozeným na historickém území Izraele („sabrou“), který se stal izraelským premiérem.[2] Zároveň se stal prvním zavražděným izraelským premiérem a druhým izraelským premiérem, který zemřel během výkonu úřadu. V roce 2005 byl v celostátní izraelské soutěži internetového deníku Ynetnews zvolen největším Izraelcem všech dob.[3]