Back جون إيسنر Arabic چون ايزنر ARZ John Isner AST Джон Иснър Bulgarian John Isner Breton John Isner Catalan John Isner Danish John Isner German John Isner English John Isner Spanish
| John Isner | |
|---|---|
_(48522000702).jpg) John Isner ve Wimbledonu 2019 | |
| Přezdívka | Big Ben[1] |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 26. dubna 1985 (39 let)[2] |
| Místo narození | Greensboro, Severní Karolína, Spojené státy americké[2] |
| Bydliště | Tampa, Florida, Spojené státy americké[2] |
| Výška | 208 cm[2] |
| Hmotnost | 108 kg[2] |
| Profesionál od | 2007 |
| Ukončení kariéry | 31. srpna 2023[3] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 22 430 808 USD |
| Tenisová raketa | Prince |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 489–317 |
| Tituly | 16 ATP, 3 challengery, 1 Futures |
| Nejvyšší umístění | 8. místo (16. července 2018) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 4. kolo (2010, 2016) |
| French Open | 4. kolo (2014, 2016, 2018) |
| Wimbledon | semifinále (2018) |
| US Open | čtvrtfinále (2011, 2018) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | čtvrtfinále (2012) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 150–115 |
| Tituly | 8 ATP, 2 challengery, 1 Futures |
| Nejvyšší umístění | 14. místo (18. července 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2009) |
| French Open | 3. kolo (2008) |
| Wimbledon | 1. kolo (2023) |
| US Open | 2. kolo (2009) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2012) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (2012, 2018) |
| Hopman Cup | vítěz (2011) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 28. prosince 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Robert Isner (* 26. dubna 1985 Greensboro, Severní Karolína) je bývalý americký profesionální tenista, který byl během aktivní kariéry druhým nejvyšším hráčem na túře po Ivu Karlovićovi a historický rekordman s 1 470 zahranými esy.[4] Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a osm ve čtyřhře, včetně šesti singlových trofejí na Atlanta Open a čtyř na Hall of Fame Open v Newportu. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2018 na 8. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2022 na 14. místě.[2]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále londýnského Wimbledonu 2018, kde v pěti setech podlehl osmému nasazenému Jihoafričanu Kevinu Andersenovi. Zápas trval 6 hodin a 36 minut a skončil poměrem gamů 24–26 v rozhodující sadě. Tím se stal čtvrtým nejdelším zápasem tenisové historie, nejdelším semifinálem vůbec i nejdelším utkáním druhého týdne grandslamu.[6] V mužském deblu nejdále postoupil s krajanem Mardy Fishem do čtvrtfinále Australian Open 2009, v němž podlehli pozdějším vítězům Bobu a Miku Bryanovým.
Během kariéry porazil Rogera Federera v úvodním kole Světové skupiny Davis Cupu 2012, světovou jedničku Srba Novaka Djokoviće v semifinále turnaje série Masters v Indian Wells 2012 a také Andyho Roddicka ve čtvrtém kole grandslamu US Open 2009. Na Dallas Open 2023 vyhrál jako první tenista 500. tiebreak (500–319).[7] Profesionální dráhu ukončil ve 38 letech na US Open 2023 jako tenista s nejvyšším počtem 1 470 zahraných es v historii tenisu a 489 vyhranými zápasy na túře ATP, které jej řadily do první šedesátky hráčů v rámci okruhu.[3][8]
V americkém daviscupovém týmu debutoval jako 24letý v roce 2010 utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Viktori Troickému, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Následně dokázal po boku Boba Bryana porazit dvojici Janko Tipsarević a Nenad Zimonjić, avšak v singlu nestačil po velké bitvě na Novaka Djokoviće, jemuž podlehl v pěti setech. Spojené státy v sérii prohrály 2:3 na zápasy.[9] Naposledy zasáhl do základní skupiny finále 2021. V soutěži nastoupil k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–13 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[10]
Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Ve čtvrtfinále vypadl s pozdějším stříbrným medailistou Rogerem Federerem po dvousetovém průběhu.[11] Do mužské čtyřhry nastoupil s Andym Roddickem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od brazilského páru Marcelo Melo a Bruno Soares.[11]
V roce 2009 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila jako hráče s největším zlepšením.
- ↑ John Isner in marathon Wimbledon match, 5 years after longest ever. cbssports.com [online]. [cit. 2015-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-06. (anglicky)
- ↑ a b c d e f John Isner na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 28. prosince 2023
- ↑ a b KAPETANAKIS, Arthur. John Isner, More Than Just A Pretty Ace. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PELEKIS, Andreas. John Isner Loses in US Open Second Round, Retires from Tennis. Last Word On Tennis [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Isner na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. prosince 2023
- ↑ BEREŇ, Michael. Murray je v semifinále US Open. Vyzve obhájce titulu Nadala. iDNES.cz [online]. 2011-09-09 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online.
- ↑ BERKOK, ohn. John Isner becomes first man in the Open Era to win 500 career tie-breaks. Tennis.com [online]. 2023-02-10 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KAPETANAKIS, Arthur. John Isner announces plans to retire following 2023 US Open. US Open [online]. United States Tennis Association, 2023-08-23 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SRB d. USA 3-2 in SRB [online]. Davis Cup [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Isner na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 1. září 2023
- ↑ a b John Isner Bio, Stats, and Results [online]. Olympics at Sports-Reference.com [cit. 2015-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7-10-2015.