Karcinom plic | |
---|---|
Klasický rentgenový snímek hrudníku vykazující karcinom plic (označen šipkou) | |
Klasifikace | |
MKN-10 | C3333.-C3434. |
MeSH | D002283 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karcinom plic je nejčastější typ nádorového onemocnění plic. Někdy používaný pojem rakovina plic nemá přesně vymezený význam, může označovat jak karcinom plic, tak i jakýkoliv jiný maligní plicní nádor. Pokud není karcinom léčen, může se tento růst v rámci procesu zvaného metastazování rozšířit i mimo plíce do okolních tkání nebo dalších částí těla. Základní známkou karcinomů je to, že vznikají z epitelové tkáně. Hlavními typy karcinomů plic jsou malobuněčný karcinom plic (SCLC), rovněž známý jako „karcinom ovískových buněk“ (zhoubné buňky připomínají zrnka ovsa), a nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC). Mezi nejběžnější symptomy onemocnění patří kašel (včetně vykašlávání krve), úbytek váhy a dechová nedostatečnost.[1] Karcinom plic patří mezi nejčastější onkologické příčiny smrti u mužů. Celosvětově je zodpovědná za smrt 1,3 milionů mužů a také žen ročně.[2]
Hlavními typy karcinomu plic jsou nemalobuněčný typ a malobuněčný typ[3]. Toto rozlišení je důležité, protože léčba je u každého jiná; nemalobuněčný plicní karcinom (NSCLC) se někdy léčí chirurgicky, zatímco malobuněčný plicní karcinom (SCLC) má obvykle lepší odezvu na léčbu chemoterapií a ozařováním.[4] Nejběžnějšími příznaky jsou dechová nedostatečnost, dalšími příznaky může být kašel (včetně vykašlávání krve) a ztráta váhy.[1] Nejběžnější příčinou nemoci je dlouhodobé vystavení tabákovému kouři,[5] které stojí za 80–90 % případů rakoviny plic.[1] K 10–15 % případů tohoto onemocnění dochází u nekuřáků,[6] přičemž tyto případy jsou často přičítány kombinaci genetických faktorů,[7] vystavení vlivu radonu,[7] azbestu[8] a znečištění vzduchu,[7] včetně kouře z pasivního kouření.[9][10] Karcinom plic lze zobrazit pomocí rentgenu hrudníku a výpočetní tomografie (CT snímek). Diagnóza je potvrzována prostřednictvím biopsie,[11] která se obvykle provádí za využití bronchoskopie nebo kontrolovaným CT vyšetřením. Léčba a dlouhodobé výsledky závisí na typu rakoviny, fázi (stupni rozšíření) a celkovém zdravotním stavu nemocného měřeném prostřednictvím hodnocení jeho celkového fyzického stavu.
Mezi běžné způsoby léčby patří chirurgický zákrok, chemoterapie a radioterapie. Nemalobuněčné karcinomy jsou někdy odstraňovány chirurgickým zákrokem, kdežto malobuněčné karcinomy obvykle lépe reagují na chemoterapii a radioterapii.[12] 15 % osob ve Spojených státech, u nichž je diagnostikována rakovina plic, přežije dalších pět let po stanovení diagnózy.[13] Celosvětově je rakovina plic nejběžnější příčinou úmrtí žen i mužů souvisejících s rakovinou a přičítá se jí 1,38 milionu úmrtí ročně (údaj k roku 2008).[14]
<ref>
; citaci označené Merck
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Thun
není určen žádný text<ref>
; citaci označené MurrayNadel46
není určen žádný text<ref>
; citaci označené O'Reilly
není určen žádný text<ref>
; citaci označené AUTOREF
není určen žádný text<ref>
; citaci označené AUTOREF1
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Holland-Frei78
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Collins
není určen žádný text<ref>
; citaci označené GLOBOCAN
není určen žádný text