Podstatou termínu komunikace (latinsky communicatio) je „spojení“. V obsahovém typu lidského jednání jde o spojení dvou vědomí prostřednictvím sdělování (komunikace). Toto spojení mohou podporovat různé technické (distribuční) prostředky, média, které k tomu mohou využívat různé cesty. Podle řízení člověka pak může technika komunikovat sama mezi sebou. Distribuce hmotných produktů sdělování je prováděna dopravními prostředky, využívajícími pozemní a jiné dopravní cesty, kterým se proto také říká komunikace. Dopravní prostředky a jejich komunikace jsou užívány nejen pro produkty obsahového, ale také věcného jednání.[1]
Zabývají se jím humanitní vědy vč. psychologie, teorie komunikace, teorie znaku, sociologie, antropologie ad.