MG 42

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Maschinengewehr 42
Typ	univerzální kulomet
Místo původu	Německo
Historie služby
Ve službě	1942–varianty dodnes
Války	Druhá světová válka, Portugalská koloniální válka[1]
Historie výroby
Navrženo	1942
Výrobce	Mauser Werke AG Wilhelm-Gustloff-Stiftung Steyr-Daimler-Puch, Großfuß AG, MAGET (Maschinenbau und Gerätebau GmbH, Berlin-Tegel)
Vyrobeno kusů	cca 750 000
Varianty	MG 45/MG 42V, MG 1, MG 2, MG3, M53, MG 74
Základní údaje
Hmotnost	11,6 kg
Délka	1 230 mm
Délka hlavně	530 mm
Typ náboje	7,92 × 57 mm Mauser
Ráže	7,92 mm
Kadence	1500 ran/min(25ran/s)
Úsťová rychlost	820 m/s
Účinný dostřel	1 000 m
Maximální dostřel	4 000 m
Zásobování municí	pás 50 nebo 250 nábojů

Kulomet MG 42 (přesné označení Universal-Maschinengewehr Modell 42) byl vyvinut a zaveden do výzbroje německého Wehrmachtu v roce 1942 během druhé světové války.

Oproti obecně rozšířenému názoru, že byl jen rozsáhlejší inovací předchozího typu MG 34 pro podmínky sériové výroby, je MG 42 právem pokládán za zcela nově vyvíjený typ. Obě zbraně sice patří do stejné kategorie univerzálních kulometů (tato třída podpůrných pěchotních zbraní se koncepčně zrodila na přelomu 20. a 30. právě v Německu, jakožto reakce na potřebu „bleskové války“ – vojáci potřebovali něco účinnějšího a mobilnějšího, než složité, desítky kilogramů vážící, vodou chlazené typy z 1. světové války), automatika MG 34 pracuje na principu krátkého zpětného pohybu hlavně při plně uzamčeném závěru, MG 42 má také pohyblivou hlaveň (při výstřelu dojde k jejímu zákluzu) a závěr je také plně uzamčený tzv. válečkovým systémem (popsán níže).

Typ MG 34, první bojově nasazený univerzální kulomet, sice vyhovoval nárokům na něj kladeným co do palebné síly a mobility, ale ukázal se však příliš citlivý na podmínky východní fronty – v zimě mu vadil mráz a led, v létě prach, a po zbytek roku bahno. Obsluhy trávily neúměrně mnoho času usilovnou údržbou svých zbraní, aniž by bylo dosaženo požadované spolehlivosti funkce. Navíc byl výrobně poměrně náročný a úměrně tomu i drahý, neboť převážná většina jeho klíčových součástí vznikala třískovým obráběním. Německý Wehrmacht došel brzy k závěru, že potřebuje něco spolehlivějšího, jednoduššího a vhodnějšího pro masovou válečnou produkci. Armádní specialisté tedy kontaktovali Ing. Grünowa, odborníka na tváření kovů, který v poměrně krátkém čase navrhl řadu součástí nového kulometu pro výrobu pomocí tažení a lisování z plechů. Jak MG 34, tak MG 42 byly vyráběny a v bojích používány až do konce války. MG 42 se dodával i německým spojencům Finsku, Itálii, Slovensku a Maďarsku. Koncem války byl představen jeho nástupce MG 45, kterého byl však vyroben jen velmi malý počet.

MG 42 byl ve vývoji zbraní skutečným milníkem. Šlo o první skutečně masově vyráběný kulomet, jehož hlavní části byly lisovány z plechu. Stal se také základem pro pozdější konstrukce jako například pro americký kulomet M60.^[zdroj⁠?!] V roce 1969^[zdroj⁠?!] jeho pozdější verzi MG 2 jako osvědčený a spolehlivý typ, přerážovaný pro standardní munici NATO (7,62 × 51) s minimem vylepšení zařadil do své výzbroje Bundeswehr pod označením MG 3, který používá dodnes. (Protože se výrobní dokumentace MG 42 během zmatků v závěru války někam ztratila, bylo nutno vytvořit novou okopírováním zachovaného válečného exempláře.) Pod označením M53 se vyráběl v bývalé Jugoslávii (pro původní náboj 7,92 × 57 Mauser) a tamtéž byl jako „Sarac“ také nabízen na export. Jugoslávské M53 se naposledy objevily v bojovém nasazení během občanské války na Balkáně. MG 42 nebyl vzhledem k nevelké hmotnosti a výkonné munici příliš přesnou zbraní, německá armáda s tím však byla smířena, neboť jeho extrémně vysoká kadence (průměrně 1 200/min.) sama o sobě stačila nahradit nedostatek přesnosti.