Marcus Daniell | |
---|---|
Marcus Daniell na French Open 2019 | |
Stát | Nový Zéland |
Datum narození | 9. listopadu 1989 (35 let)[1] |
Místo narození | Masterton, Nový Zéland[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Profesionál od | 2008 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 092 297 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 2–1 |
Tituly | 0 ATP, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 500. místo (21. července 2014) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 160–150 |
Tituly | 5 ATP, 8 challengerů, 16 ITF |
Nejvyšší umístění | 34. místo (29. ledna 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2018, 2021) |
French Open | 3. kolo (2016) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2019) |
US Open | 3. kolo (2016) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | bronz (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2018) |
Wimbledon | 3. kolo (2019) |
US Open | 2. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | 1. světová skupina (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 5. června 2022
Marcus Daniell (* 9. listopadu 1989 Masterton) je novozélandský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2014 na 500. místě a ve čtyřhře v lednu 2018 na 34. místě. Trénuje ho David Sammel.[1]
V novozélandském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 kolombským prvním kolem 2. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Srí Lance, v němž s Danielem Kingem-Turnerem prohráli čtyřhru. Novozélanďané přesto zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 11–5 ve čtyřhře.[3]
Nový Zéland reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startoval v mužské čtyřhře s Michaelem Venusem na pozvání ITF. Na úvod podlehli pozdějším kanadským semifinalistům Danielovi Nestorovi a Vaskovi Pospisilovi až v těsném tiebreaku rozhodující sady. Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu. V deblové soutěži vybojoval s Venusem bronzovou medaili po rozhodující výhře nad Američany Austinem Krajickem a Tennysem Sandgrenem.[4]
Od sezóny 2015 začal doživotně část výdělku věnovat na charitu. V roce 2020 založil charitativní nadaci High Impact Athletes směřující dary věrohodným organizacím, které pomáhají v oblastech extrémní chudoby a se znečištěným životním prostředím. V roce 2021 jej Asociace tenisových profesionálů ocenila jako Humanitáře roku se ziskem ceny Arthura Ashe. V letech 2021–2022 byl členem Hráčské rady ATP.[5]