Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus.
Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je ale zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. Ta je podle Osha jedním z typů meditace, stejně jako imaginace (denní snění). K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.
Metaanalýza publikovaná v roce 2018 ukázala, že meditace nemusí člověka dělat lepším a že předchozí studie měly často metodologické chyby.[1] Jiná metaanalýza z roku 2018 ukázala, že vědecké studie, které se snaží podpořit prospěšnost meditace, jsou velmi často metodologicky závadné.[2] Chabou metodologickou kvalitu prokazuje i metaanalýza z roku 2007.[3] Léčebné meditační techniky jako jsou například transcendentální meditace[4] či čínská meditační léčebná metoda[5] jsou považovány za pseudovědecké.
Ovšem, jelikož je meditace věc zcela subjektivní, tak platí, že, pokud nepůsobí a tedy nefunguje na jednoho jedince, na druhého fungovat může. I přes to, že je hodně studií, které neprokazují její prospěšnost, tak je tu současně i hodně těch, které se snaží bránit její hodnoty a poukázat na již zmíněný fakt citovaný dříve. Avšak meditace v jistých případech může mít i negativní vliv.[6]