MiG-17 | |
---|---|
Určení | Stíhací letoun |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | Závod č. 1 (Kujbyšev) Závod č. 21 (Gorkij) Závod č. 31 (Tbilisi) Závod č. 126 (Komsomolsk) Závod č. 153 (Novosibirsk) |
Konstruktérská skupina | Mikojan-Gurevič |
První let | 14. ledna 1950 |
Zařazeno | říjen 1952 |
Charakter | Několik ve službě |
Uživatel | Sovětské letectvo (dříve) Československé letectvo (dříve) Letectvo ČLR (dříve) Vietnamské letectvo (dříve) |
Vyrobeno kusů | 10 603 ks |
Vyvinuto z typu | MiG-15 |
Varianty | PZL-Mielec Lim-6 Šenjang J-5 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mikojan-Gurevič MiG-17 (rusky: Микоян и Гуревич МиГ-17, v kódu NATO „Fresco“) je proudový stíhací letoun vyvinutý v Sovětském svazu na přelomu 40. a 50. let a vyráběný od roku 1952. Sloužil v četných leteckých silách v mnoha variantách. Jedná se o pokročilý vývoj podobný typu MiG-15 z dob korejské války. Licenční výroba probíhala i v Polsku (jako PZL-Mielec Lim-6) a Číně (jako Šenjang J-5).
Také byl krátce americkým letectvem značen jako „Type 38“ před tím, než se začaly používat kódy NATO.[1] Poprvé byl nasazen v roce 1958 během druhé krize v Tchajwanské úžině a později se během vietnamské války ukázal jako účinná hrozba proti modernějším americkým nadzvukovým letounům.