Modernismus v literatuře je směr, který se začal prosazovat na konci 19. století a začátku století dvacátého, zejména v Evropě (tam spíše v próze) a Spojených státech (tam spíše v poezii). V próze je charakterizován rozbitím klasické formy realistického vyprávění, v poezii důrazem na subjekt a jeho sebevyjádření. Významným tématem je izolace jedince a hranice reality a snu.[1] Velký vliv na rozvoj literárního modernismu měla psychoanalýza a učení filozofů, jako byli Henri Bergson a Friedrich Nietzsche.