Monako

Monacké knížectví
Principauté de Monaco
vlajka Monaka
vlajka
znak Monaka
znak
Hymna
Hymne monégasque
Motto
Deo Juvante
(S boží pomocí)
Geografie

Poloha Monaka
Poloha Monaka

Hlavní městoMonaco (čtvrť Monaco-Ville)
Rozloha2,02 km² (194. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodChemin des Révoires (161 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel39 500 (190. na světě, odhad 2022)
Hustota zalidnění18 900 ob. / km² (2. na světě)
Jazykfrancouzština (úřední), dále italština, monegaština/ligurština
Náboženstvířímskokatolické 81 %, jiní křesťané 5 %, bez vyznání 12 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie, knížectví
Vznik1419 (prosazení dědičného nároku rodu Grimaldi)
KnížeAlbert II.
Státní ministrDidier Guillaume
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)115 700 USD (3. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1492 MCO MC
MPZMC
Telefonní předvolba+377
Národní TLD.mc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Monako (francouzsky Monaco), plným názvem Monacké knížectví (francouzsky Principauté de Monaco), je suverénní městský stát a mikrostát na Francouzské riviéře několik kilometrů západně od italského regionu Ligurie v západní Evropě u Středozemního moře. Na severu, východě a západě sousedí s Francií. V knížectví žije 39 000 obyvatel, z toho 9 500 monackých státních příslušníků.[1] Monako je všeobecně považováno za jedno z nejdražších a nejbohatších míst na světě,[2][3] úředním jazykem knížectví je francouzština. Kromě toho se v knížectví mluví a mnozí obyvatelé rozumí monatsky (dialekt ligurštiny), anglicky a italsky.

S rozlohou 2,02 km2[4] je po Vatikánu druhým nejmenším suverénním státem na světě. Se svými 18 900 obyvateli/km2 je nejhustěji osídleným suverénním státem na světě. Jeho šířka se pohybuje mezi 350 a 1 700 m a nejvyšším bodem státu je pěšina Chemin des Révoires na svazích hory Mont Agel v nadmořské výšce 161 m n. m. Knížectví leží asi 8 km od hranic s Itálií.[5] Od roku 2013 se skládá z devíti správních čtvrtí, z nichž největší je Monte Carlo a nejlidnatější Larvotto. Díky probíhajícímu záboru moře, která začal v roce 1861 a zrychlil se v 60. letech 20. století, se rozloha Monaka zvětšila o 20 %.

Knížectví je spravováno formou konstituční monarchie, v jejímž čele stojí kníže Albert II., který má navzdory svému ústavnímu postavení obrovskou politickou moc. Premiérem, který stojí v čele vlády, může být buď monacký, nebo francouzský občan; panovník před jmenováním konzultuje své rozhodnutí s francouzskou vládou. Klíčovými členy monackého soudnictví jsou detašovaní francouzští soudci.[6] Rod Grimaldiů vládne Monaku s krátkými přestávkami od roku 1297.[7] Svrchovanost státu byla oficiálně uznána francouzsko-monackou smlouvou z roku 1861, plnoprávným členem Organizace spojených národů (OSN) s hlasovacím právem se Monako stalo v roce 1993. Navzdory nezávislosti Monaka a jeho samostatné zahraniční politice je za jeho obranu kromě udržování dvou malých vojenských jednotek zodpovědná Francie.

Hospodářský rozvoj Monaka byl podpořen koncem 19. století otevřením prvního kasina v zemi, kasina Monte Carlo, a železničním spojením s Paříží.[8] Od té doby přispěly mírné podnebí, krajina a možnosti hazardu k tomu, že se Monako stalo turistickým a rekreačním centrem pro bohaté. V posledních letech se Monako stalo významným bankovním centrem a snaží se diverzifikovat své hospodářství do sektoru služeb a malých průmyslových odvětví s vysokou přidanou hodnotou, která neznečišťují životní prostředí. Monako je známé jako daňový ráj, neboť v knížectví není zavedena daň z příjmu fyzických osob (s výjimkou pro francouzské občany) a daně z podnikání jsou nízké. Více než 30 % obyvatel jsou milionáři,[9] přičemž ceny nemovitostí v roce 2018 dosahovaly 100 000 eur za metr čtvereční. Monako je považováno za globální centrum praní špinavých peněz a v únoru 2023 bylo zařazeno do přezkumu mezivládní kontrolní organizace Financial Action Task Force s hrozbou zařazení na její "šedou listinu" kvůli selhání finančního dohledu a reforem, které mají bránit globální kriminalitě a financování terorismu.[10]

Monako není formálně součástí Evropské unie (EU), ale podílí se na některých jejich politikách, včetně celních a hraničních kontrol. Díky vztahu s Francií používá Monako jako jedinou měnu euro; dříve používalo monacký frank, který byl do ledna 2002 vázán na francouzský frank a byl s ním směnitelný. V roce 2004 vstoupilo Monako do Rady Evropy a je členem Mezinárodní organizace frankofonie. Je také hostitelem každoročního automobilového závodu, Velké ceny Monaka, jedné z původních velkých cen Formule 1. Místní asociace motoristického sportu dala jméno Rallye Monte Carlo, která se koná v lednu ve francouzských Alpách. Knížectví má klubový mužský fotbalový tým AS Monaco, který soutěží ve francouzské lize, a mužský basketbalový tým, který hraje Euroligu. Monako je centrem výzkumu v oblasti ochrany mořského prostředí, nachází se zde jeden z prvních chráněných mořských biotopů na světě[,[11] Oceánografické muzeum a laboratoře Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro životní prostředí, které jsou jedinou mořskou laboratoří ve struktuře OSN.[12]

  1. Demography / Population and employment / IMSEE - Monaco IMSEE [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2020. 
  2. The 1.25-mile waterfront stretch in Monaco that used to be the world's most expensive street looks no different from the rest of the city [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2020. 
  3. Monaco Is The Most Expensive Place To Buy Property In The World [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2022. 
  4. ÉTRANGÈRES, Ministère de l'Europe et des Affaires. Présentation de Monaco. France Diplomatie - Ministère de l'Europe et des Affaires étrangères [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Ventimiglia - Principato di Monaco [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2019. 
  6. "Communiqué de la Direction des Services Judiciaires" Archivováno 17. 2. 2022 na Wayback Machine., Government of Monaco (in French), 26 June 2019.
  7. Francesco Grimaldi, který se Skály zmocnil v noci 8. ledna 1297, byl totiž nucen z Monaka uprchnout pouhé čtyři roky po tomto legendárním nájezdu a už se nikdy nevrátil. Rodina Grimaldiů si dokázala trvale zajistit své vlastnictví až v roce 1419, kdy koupila Monako spolu se dvěma sousedními vesnicemi Menton a Roquebrune. Zdroj: EDWARDS, Anne. The Grimaldis of Monaco: The Centuries of Scandal – The Years of Grace. [s.l.]: William Morrow, 1992. ISBN 978-0-688-08837-8. 
  8. Monte Carlo: The Birth of a Legend [online]. SBM Group [cit. 2013-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2013. 
  9. BECK, Katie. The country running out of space for its millionaires [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2020. 
  10. Théo Bourgery-Gonse, Monaco’s anti-money laundering system inadequate, risks name-and-shame, 23 Jan 2023 [1] Archivováno 1. 5. 2023 na Wayback Machine.
  11. Monaco's Prince Albert II: Oceans are a 'family heritage,' with little time to save them [online]. 13 February 2020 [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020. 
  12. Ocean Acidification International Coordination Centre (OA-ICC) [online]. United Nations [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 April 2021. 

Developed by StudentB