Back Morawië Afrikaans Mähren ALS Moravia AN مورافيا Arabic Moravia AST Moraviya Azerbaijani Mährn BAR Маравія Byelorussian Маравія BE-X-OLD Моравия Bulgarian

Morava

Tento článek je o historickém území. Další významy jsou uvedeny na stránce Morava (rozcestník).
Morava
Jihomoravské město Mikulov
Jihomoravské město Mikulov
Hymna: Moravo, Moravo popřípadě Jsem Moravan
Geografie
Morava (zeleně) a moravské enklávy ve Slezsku (červeně) v hranicích z roku 1920 na mapě České republiky.
Morava (zeleně) a moravské enklávy ve Slezsku (červeně) v hranicích z roku 1920 na mapě České republiky.
Hlavní městohistoricky Brno a Olomouc
Statusregion, historická země
Souřadnice49°30′ s. š., 17° v. d.
Rozloha22 348,87 km² v roce 1935, bez moravských enkláv[1]
Nejvyšší bodpoblíž vrcholu Pradědu (1491 m n. m.)
Obyvatelstvo
Jazykčeština (moravština)
Národnostní složeníČeši, Moravané, Slezané, Slováci aj.
Náboženstvíkřesťanství aj.
Správa regionu
StátČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morava je region na východě území České republiky a historická země Koruny české a prvního období dějin Československa (do roku 1928).[2][3] Do současnosti si zachovala rozmanitou kulturu, tradice a nářečí.

Název je odvozen od řeky Moravy, jejíž jméno je předslovanského původu s významem voda, močál.[4] Na západě Morava hraničí s Čechami, na severu s polským Kladskem a s českým Slezskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Dolními Rakousy. Největším městem Moravy je Brno. Jinými významnými sídly na historickém území Moravy jsou například Olomouc (vedle Brna druhé historické hlavní město Moravy a sídlo olomoucké arcidiecéze), Znojmo (historické středisko jihozápadní Moravy), Zlín, Prostějov, Přerov, Kroměříž a větší část Jihlavy a část Ostravy (obě města leží na bývalých zemských hranicích).

Většinu území Moravy tvoří pahorkatiny a vrchoviny. Nejvyšší místo se nachází poblíž vrcholu hory Praděd (1491 m n. m.) v pohoří Hrubý Jeseník. K dalším významným pohořím patří Králický Sněžník, Moravskoslezské Beskydy a Bílé Karpaty. Od Čech je Morava oddělena Českomoravskou vrchovinou. Nejdůležitějšími řekami jsou Morava, Dyje, Svratka, Bečva a Jihlava, které protékají rozsáhlými nížinnými oblastmi na jižní a střední Moravě, jimiž jsou Dyjsko-svratecký úval, Dolnomoravský úval a Hornomoravský úval.

Před příchodem Slovanů v 6. století žily na Moravě keltské a později germánské kmeny. V letech 833 až 906/907 tvořila jihovýchodní část Moravy spolu s přilehlými územími dnešního Slovenska a Rakouska středisko Velkomoravské říše, jež byla vazalem Franské říše. Za panování knížete Rostislava (846–870) se Velká Morava stala kolébkou slovanské kultury a křesťanství, začátkem 10. století se však rozpadla.[5][6] Morava pak zřejmě byla krátce součástí Polska či Uher. Kolem roku 1019 ji získal český přemyslovský kníže Oldřich[7] a od té doby až dodnes zůstávají politické osudy Moravy a Čech spojeny. Od 11. století do konce 12. století byla Morava rozdělena na údělná knížectví[8] v držení členů rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičném.[9] Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v Moravské markrabství pozdější český kníže Konrád II. Ota.[10] Státoprávní situaci upřesnil Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348, jíž stanovil, že země řízené českým králem jsou jeho vlastními lény, a nikoliv lény Svaté říše římské,[11] čímž Moravu určil jako jednu ze zemí Koruny české.

V letech 1867 až 1918 země Koruny české spadaly pod Předlitavsko. V českém národním obrození a následujícím boji o české politické sebeurčení se prosadila myšlenka jednotného a jediný spisovný jazyk používajícího „národu českého v Čechách a v Moravě“, jak to formuloval z Moravy pocházející obrozenec František Palacký. Se zánikem Rakouska-Uherska zaniklo i markrabství[12] a moravský zemský sněm, ale Morava zůstala jako země Moravská i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého Československa. Roku 1928 byla spojena s československou částí Slezska do země Moravskoslezské, která existovala do roku 1948. Pak se území Československa rozdělilo na kraje a Morava jako správní jednotka zanikla. Dodnes je však vnímána jako svébytný kulturní celek. Po poválečném vysídlení Moravanů německé národnosti, kteří v některých částech Moravy převažovali, zde žije obyvatelstvo většinově mluvící českými nářečími a hlásící se k české nebo k moravské národnosti. Moravané se etnograficky a lingvisticky dělí do tradičních oblastí, k nimž patří Haná, Valašsko, Slovácko, Horácko, Lašsko (částečně ve Slezsku), Záhoří, Brněnsko, Drahansko, značná část Kravařska (částečně ve Slezsku) a část Hřebečska (částečně i v Čechách), také v místě moravské enklávy Osoblažsko.

  1. ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé II.: Země Moravskoslezská. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a St. úřad statistický, 1935
  2. ↑ VÁLKA, Josef. Esej o Moravě: Morava je ideálním typem historické země [online]. Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ SVITÁK, Zbyněk. Úvod do historické topografie českých zemí: Územní vývoj českých zemí [online]. 1. vyd. Brno: 2014 [cit. 2020-06-29]. S. 75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-09. 
  4. ↑ ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.
  5. ↑ ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.
  6. ↑ HAVLÍK, LUBOMÍR EMIL, 1925–2000. Kronika o Velké Moravě. Dotisk 2., dopl. a upraveného vyd. vyd. Brno: Jota 339 s. Dostupné online. ISBN 80-85617-06-4, ISBN 978-80-85617-06-1. OCLC 39586115 
  7. ↑ KRZEMIENSKA, Barbora. Wann erfolgte der Anschluss Mährens an den böhmischen Staat?. Historica XIX. Roč. 1980, s. 195–243. 
  8. ↑ ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.
  9. ↑ ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.
  10. ↑ ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.
  11. ↑ MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310–1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53,
  12. ↑ ČAPKA, František, Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 120.

Developed by StudentB