Nicolas Mahut | |
---|---|
Nicolas Mahut na French Open 2021 | |
Stát | Francie |
Datum narození | 21. ledna 1982 (42 let) |
Místo narození | Angers, Francie[1] |
Bydliště | Boulogne-Billancourt, Francie[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 82 kg[1] |
Profesionál od | 2000 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 12 683 430 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 181–225 |
Tituly | 4 ATP, 12 challengerů, 4 Futures |
Nejvyšší umístění | 37. místo (5. května 2014) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2012) |
French Open | 3. kolo (2012, 2015, 2019) |
Wimbledon | 4. kolo (2016) |
US Open | 3. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 463–290 |
Tituly | 37 ATP, 19 challengerů, 5 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (6. června 2016) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2019) |
French Open | vítěz (2018, 2021) |
Wimbledon | vítěz (2016) |
US Open | vítěz (2015) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2019, 2021) |
Olympijské hry | 1. kolo (2016, 2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2017, 2019) |
French Open | 2. kolo (2010, 2023) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2023) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016, 2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 18. ledna 2024
Nicolas Pierre Armand Mahut (výslovnost [nikɔla may]IPA, * 21. ledna 1982 Angers) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem zkompletoval v letech 2015–2019 kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Po boku Herberta triumfoval na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021.
Mezi roky 2016–2017 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi druhý francouzský muž na čele singlové či deblové klasifikace.[2] Mezi lety 2016–2017 strávil na čele žebříčku 39 týdnů během dvou období.
V juniorské kategorii vybojoval singlovou trofej ve Wimbledonu 2000 a deblová vítězství na US Open 1999 a Australian Open 2000. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 37. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 1. místě. Trénují ho Nicolas Copin a Nicolas Renavand. Předtím tuto roli plnili Thierry Ascione, Nicolas Escudé, Gabriel Urpi či Jérôme Haehnel.[1]
V úvodním kole Wimbledonu 2010 odehrál proti americkému hráči Johnu Isnerovi nejdelší zápas tenisové historie. Čas utkání činil 11 hodin a 5 minut. Dvakrát došlo k přerušení pro tmu. Isner jej vyhrál po setech 4–6, 6–3, 7–6, 6–7 a 70–68. Své prožitky pak popsal v knize Le match de ma vie (Zápas mého života).[1]